Příčinou je způsob zemědělského obdělávání krajiny, intenzívní zemědělská výroba závislá na dotacích. Způsob, kdy každý kousek země je třeba do mrtě obdělat, aby dotace byly co největší. Tento extenzivní způsob hospodaření ptáky z krajiny vyhání, každoročně jich ubydou desetitisíce. Skřivan, chocholouš,  strnad či sýček, abychom jmenovali alespoň ty nestěhovavé, začínají být vzácností. Obyčejného vrabce abys pohledal. Dříve se jich na návsi popelilo hejno, dnes – mrtvo. V asfaltu se popelit nelze a vrabci jaksi nejsou.

„Problém se jmenuje podoba zemědělských dotací, že jsou využívány a přidělovány podle obdělaných a využitých metrů půdy. My si ale prostřednictvím dotací ničíme krajinu a vše co v ní žije“, říká ornitolog. Problém spočívá také v tom, že my dnes pěstujeme zemědělské plodiny na nepoměrně menší ploše, než na jaké se pěstují energetické plodiny – řepka i kukuřice. Ty tisíce bioplynek, na které se zemědělští podnikatelé vrhli po tom, kdy dotace na solární elektrárny přestaly být zajímavé, je potřeba něčím nakrmit. Černé „sračky“, které po chemickém procesu z plodin zůstanou, potom vyvezeme znovu na pole. Namísto, abychom hnojili statkovými hnojivy. Dokáže někdo přesně říci, co takovýto způsob hnojení udělá s půdou za dvacet let? Ono to ale nikoho z těch zemědělských velkopodnikatelů zvláště nevzrušuje. Většina z nich hospodaří na pronajaté půdě. A až nebude půda rodit? Vrátí jí majitelům. Napadne vás, že něco by v této věci měli snad udělat zodpovědní politici. No, to dost těžko. Premiér je největším podnikatelem v této branži a ministr zemědělství patří k rodině, která je v zemědělském sektoru  součástí top žebříčku.

Ale zpět k ptákům. Řešení, jak tuto neradostnou situaci v přírodě napravit, jsou. Znamená to nejen nastavit ony dotační předpisy tak, aby reflektovaly i nutnost ochrany přírody, ale i změnit atmosféru v celé společnosti. Je pravda, že tam, kde vrcholný management je byznysově svázán se stávajícím systémem, jako výrobci agrochemikálií nebo dodavatel složky, která se přimíchává do pohonných hmot, tam to půjde asi ztuha.

Ptáci nejsou vyháněni jenom z přírody a krajiny. „Modří ptáci“ – tedy Občanská demokratická strana, se rozhodla vyhnat – vyloučit ze svých řad svého výrazného, i když mnohdy kontroverzního představitele, Václava Klause mladšího. Muže, který v parlamentních volbách dostal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů. Počet jeho prohřešků dle stranického gremia je prý nemalý. Některé jsou možná na hraně toho, co si může politik dovolit, možná i za hranou.

Přesto mám pocit, že sobotní řešení výkonné rady ODS, není z těch nejšťastnějších. Čtu pravidelně jeho pondělní sloupky na Seznamu. V devadesáti procentech s jeho názory musím souhlasit. Mimo to je říká slovy, kterým i obyčejný čtenář rozumí. Na rozdíl od svého předsedy, který hovoří jakýmsi politickým ptydepe, kterému řadový volič jen těžko může rozumět. Nadto ještě s dikcí sice vzdělaného, ale suchopárného politika. Nemá to prostě „koule“!

Není tedy divu, že Klaus junior, se svojí schopností nebrat si servítky, popuzuje. Ale kdo z vrcholných politiků ODS přichází se zásadními názory,  kdo rozumí problémům českého školství, kdo je schopen dlouhodobě řešit problémy inkluze a další věci? Někteří jsou schopni se probudit, když předseda sněmovny Vondráček skáče s kytarou po empiru. A pak o nich zase půl roku neslyšíme.

Asi nemám právo, pozastavovat se nad vnitrostranickými problémy partaje, které už několik let nejsem členem. I když jsem byl po značnou dobu jejím reprezentantem. Přesto mi to prostě nedalo. Byla to kdysi totiž „moje ODS“.

Vyhánění ptáků z krajiny i z partaje totiž nic dobrého nevěstí. Takovéto exkomunikace jsme v minulosti už zažili. To však ty strany neměly ve svém názvu slovo demokratická.     

Josef Ježek