Od té doby již uplynulo 73 let. Němečtí okupanté, příslušníci speciální protipartyzánské jednotky SS napadli dne 19. dubna 1945 pasekářskou osadu Ploština. Z domků vyhnali místní obyvatele, vykradli co se dalo, a posíleni kořalkou, podnapilí, zapálili deset domků. V plamenech postříleli a upálili 24 osadníků.

Podle stejného scénáře připraveného s pověstnou německou důsledností pak opakovali své „vystoupení“ po čtyřech dnech v pondělí 23. dubna 1945 v nedalekém Prlově. Tam vykradli a vypálili 8 domů a po brutálním výslechu zatčených gestapáci určili jména 23 lidí, kteří byli bez odkladu v ten samý den zavražděni. Na pomníku v obci jsou uvedena jména mučedníků – obětí nacistického teroru a zvůle. Jsou trvale uložena jako ponaučení pro budoucí generace. Pravdivá svědectví o tragickém osudu zatčených vlastenců z valašských kopanic, o bestiálním fanatickém řádění Němců jsou zaznamenány ve výpovědích očitých svědků v místních kronikách a publikacích autorů z poválečného období.

Řádění zfanatizovaných Němců pak ještě pokračovalo 2. května vraždou 4 osadníků a vypálením 8 domků na kopaničářské samotě nazývané Vařákovy paseky.

Záminkou bylo jako v předchozích případech – trest za pomoc a poskytnutou podporu partyzánům.

V té době již nad německým Říšským sněmem v Berlíně vlála rudá vlajka - symbol vítězů nad poraženým fašistickým Německem. Nacistický sen o Velké Germani rozprostřené v dobytém a odcizeném životním prostoru po  zotročených Slovanech skončil.

Pietní vzpomínkové akce  k důstojnému uctění památky vlastenců, kteří se stali obětmi nacistické zvůle již tradičně ve výročí událostí připravují vedení jednotlivých obcí. Do Prlova se letos 21. dubna dostavily z mnoha míst České republiky početné delegace i jednotliví hosté a političtí činitelé, vlastenci, antifašisté, aby položili květinové dary u pomníku obětí a s úctou si společně připomněli hrdiny, kteří v závěrečných dnech války položili své životy a stali se tak nezapomenutelnou  částí ze 360.000 českých obyvatel v průběhu II.světové války, umučených, popravených a zavražděných.

Znalost pravdivé historie a její uchování v paměti je důležitým poučením pro konání v přítomnosti a k utváření budoucnosti.

Průběh dějin lidstva i naší národní historie poukazuje na to, že svoboda a mír nejsou samozřejmostí…

Josef Liška