Josef Provazník: Klaus zabil Kaplického. Jak to, že to včera Česká televize nepřipomenula?

20.04.2017 13:16 | Zprávy

Se slzou v oku jsem včera při sledování dokumentu k nedožitým osmdesátinám Jana Kaplického zavzpomínal, kolik nám ten jeho projekt přinesl legrace. Vznikla partaj Blob, která chtěla prosadit stavbu jeho blobu. Mladá paní Paroubková slibovala, že když vyhraje její manžel volby, tak knihovna bude stát...

Josef Provazník: Klaus zabil Kaplického. Jak to, že to včera Česká televize nepřipomenula?
Foto: Archiv PL
Popisek: Kaplického architektonický návrh Národní knihovny

Buď byl člověk pro "sliz" nebo proti němu. Nic mezi tím. "Pokrokáři vs Zpátečníci". Jenže pak přišla amnestie, arabské jaro, prezidentské volby v ČR, Babiš, konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, migrační krize a celé se to tak nějak promíchalo. Kdo kde stojí, je čím dál tím méně zřetelné...

Divím se, že včera Česká televize neudělal klasické studi, kde by "odborníci na slovo vzatí" obviňovali Václava Klause, že vlastně Kaplického zabil on. Ostatně po smrti pana architekta před osmi lety se podobné bláboly v médiích objevovaly poměrně často. Nu, snad aspoň něco v tom smyslu sepisuje Luboš Palata či Martin Fendrych. 

Josef Provazník 

Vyšlo na eportal.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Martin Kolovratník byl položen dotaz

Dálniční známky a elektroauta

Dobrý den, pane poslanče, vidíte alespoň náznak logiky v tom, že elektroauta jezdí po dálnicích zadarmo? Copak ony neopotřebovávají povrch vozovky stejně jako auta se spalovacími motory, a to v řadě případů i víc díky těžké baterii? Děkuji za odpověď.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Ne návratu do padesátých let

15:57 Jiří Weigl: Ne návratu do padesátých let

Denní glosa Jiřího Weigla