Dozvídáme se o stálém zvyšování cen základních životních potřeb, energií, nájmů a našinci začíná jít z těchto zpráv hlava kolem. Netýká se to jen malé části naší smetánky, pro kterou dnes tisícová položka neznamená téměř žádný peníz. Je tato každodenní masáž cílenou přípravou,organizovanou vládou a ekonomickou lobby podporovanou parlamentem, na zhoršování podmínek života v naší vlasti? Kam se řítíme při současné výši státního dluhu a využívání  spotřebitelských půjček dosahujících výše 1,5 bilionu Kč. Není tento fenomen řízen pravidly konzumní společnosti, navíc podporováný touhou těch chudších se alespoň vzdáleně přiblížit těm, pro které je pobyt v Karibiku s vlastní jachtou či domem na Floridě věcí běžnou, prostě těm, kteří se dnes považují za VIP?

A tak se místo objektivních skutečností dočítá člověk o tom kdo s kým, kde a jak, a krátké informace o tom co se nám zase zdraží, kde končí některý s nemnohých tuzemských podniků, které ještě patřily státu či českým subjektům a nádavkem k tomu jak si všichni musíme utáhnout opasky, což je nám průběžně doporučováno už od počátku devadesátých let. Efekt se však jaksi nedostavuje. Jen bohatí bohatnou a chudí, pokud je to vůbec ještě možné, chudnou. Vláda to považuje za standardní situaci a stále přitvrzuje.  

Být dobrým novinářem je jistě práce přetěžká, pokud se člověk nezabývá jen povrchními drby, pomluvami, prostě pikantnostmi nazývanými souhrnně bulvárem. Opravdová novinářská práce spočívající v hluboké analýze popisovaných událostí v souvislostech, ta je výsadou jen několika profesionálů, které je možno spočítat na prstech dvou rukou a ještě prst zbyde.

Žijeme v rušné době, ve které se přísun informací znásobil  záplavou internetových zpráv, vládních, parlamentních a jiných odposlechů a úniků, které umožňují těm nedůsledným novinářům přeskakovat jako blechy mezi tématy tak, aby především přilákali senzacechtivé čtenáře a naplnili tak pokladny svých chlebodárců. A to nemluvím o těch, kteří se prostituují na objednávku politických či mocenských formací. Valí se na nás zprávy o vnitrostátních i evropských aspektech hospodářské i bankovní krize, ilustrované přístupy našich ekonomů a politiků, kteří v současné době umí hovořit o všem a jsou odborníky na všechna aktuální témata. Citlivě posuzují naše vlastní kiksy jako neočekávané důsledky nutných reforem a velmi rozhořčeně odhalují problémy a nedostatky EU. Příliv informací je masívní, ale podléhá přísné autocenzuře, vyplývající z vůle mediálních magnátů, kteří je vlastní. Napiš dobře a budeš pochválen, pokárej nesprávnou stranu a půjdeš. A tak dostáváme informace tu přikrášlené a zase místy zdramatizované, jen ne objektivní. Pravdou je, že se v mediích jen velmi málo dozvídáme o těch, kteří mají výhrady proti stávající vládní garnituře a tak se stačí jen několika slovy ohnat rukou jako po nepříjemném hmyzu a dlouze popisovat moudrost a odpovědnost  našich vládních a především koaličních představitelů, byť by vypouštěli z úst naprosté nesmysly. Mnohá vyjádření našich vládních představitelů jsou nejen nepravdivá, ale také dehonestující. Jakoby jejich oponenti, především však z řad opozice byli stádem retardovaných moulů. A tisk? Souhlasí. Vše co dělají vyvolení je správné. Tak se dozvídáme o chystaném výběrovém řízení na vrchního státního zástupce v zápětí dementovaném  ústy nového pana ministra, byť by to bylo řešení nestandardní. Jeho rozhodnutí je provázeno podivnými rozpory v časech i místech podání i rozpornými pocity dotčených osob. Sledujeme drama lumpa vazebně stíhaného za korupci a s údivem shledáváme téměř fatální obhajobu bývalé ministryně, která prošustrovala díky své nevědomosti miliony. To jsou však témata žhavě aktuální, zatímco souvislosti vyplývající z afér PROMOPRO, zdravotních knížek IZIP, nákupu další techniky pro armádu včetně vadných padáků, předražené výstavby nekvalitních dálnic, čachrů se státními zakázkami a zlodějnami na všech úrovních nám nějak zmizely z očí. Na dovolené v Chorvatsku se rekreuje z opice a nehody hraničící téměř se zločinem podnikatel, lobbista a kamarád pana bývalého primátora sedícího na poslaneckém postu, který místo trestu zdolává vrcholy Himalájí, stejně jako dalšího poslance, na kterého podle rozsudku zjevně čeká kriminál,  a přesto rozhoduje o našich zákonech. S některými exponenty, které už historie odvála zmizela i jména jejich podařených poradců a kamarádů, kteří se účastnili na programové rozkrádačce naší vlasti a novináři nic. Nikdo se nepozastaví nad slovy ministra financí, který operuje tím, že nikdy nebyl obžalován. To nikoho nezarazí, že to bylo v době, kdy policie i státní zástupci včetně těch nejvyšších servilně a obětavě hrabali excesy svých vládních i parlamentních šéfů pod hodně veliký koberec. Jinak by se tam snad ani nevešly. To se to potom říká“..já nic já muzikant“. Už se nic nedokáže a novináři jako stráž demokracie, slušnosti a vlastenectví prostě selhali. Nějak jim chybí historická paměť. Pánové bylo by na čase, jak je dnes modní, udělat tlustou čáru a začít vypovídat objektivně o naší době, byť by Vám všem to přineslo jisté, možná i existenční problémy. Jinak vám lidé nezačnou věřit. Je čas činů a měli byste lidem začít říkat pravdu tak, jak to činí nemnozí z vás. A to nejen o tom, co se děje, ale také kdo za to nese odpovědnost. Nebo tady u nás opravdu nikdo za nic nemůže? Držím vám palce a podotýkám, že není dobré umenšovat či glorifikovat nepravdivé informace tak, aby vám to přineslo profesní či finanční profit.

Jste sedmou velmocí a lidé od vás očekávají pravdu nefiltrovanou přes politická, elitářská či jiná gremia. Máte velikou moc a tak prokažte, že chcete sloužit lidem. V rámci osobní odpovědnosti všichni očekávají od vás nejen informace, ale také osobní stanoviska. To je přece profesní povinností dobrých novinářů.Boj o hledání a vítězství pravdy nad lží, manipulací a zkreslováním objektivní skutečnosti je jejich nedílnou součástí.

Reiman