Abych to vzal po pořádku. Nejlépe znají důvod úrazu novináři včetně těch televizních, a to především ti, kteří rádi argumentují důvody, kterými by pana prezidenta lišácky dehonestovali. Nezdařilo se a tak neúnavně hledají další důvody, včetně snížení důvěryhodnosti jeho osoby. Vláda je programově napadána, i když právě díky ní se hospodářská situace v naší zemi zhoršuje pomaleji. V případě potřeby jí namydlí schody Národní banka. Jak prohnané. Ani odborníci se nemohou shodnout na tom, za jaký krok lze snížení hodnoty koruny proti euru považovat.

Důsledkem je kromě benkéři zvažovaného efektu také zvýšení cen zboží na vnitřním trhu a tím také zvýšení DPH. Že na tom budou nejvíce biti ti nejchudší našim makroekonomům jaksi nevadí. Oni mají dost a tak nějakou tu kačku rádi připlatí. Panu ministrovi vnitra, který jedná v souladu se zákonem, jako správní úředník s plnou odpovědností, radí naléhavě nejprve „nejchytřejší a nejuniverzálnější“ redaktor České televize a následně řada dalších specialistů na danou problematiku, poslanců a čekatelů na vládní funkce, stávajícím policejním prezidentem konče. Ten dokonce zveřejňuje, v čem se mu pokyny ministra nelíbí. Kdo tedy vlastně rozhoduje? Kdo nese za ta rozhodnutí odpovědnost? To je řada otázek, na které nám asi v této podivné době nikdo neodpoví. Kdo tedy získal od vlády finance pro policii? Ministr? Tak proč to za svou zásluhu považuje jeho úředník?  Otázek je přehršle, ale odpovědi nikde.

Bývalí ministři pomlouvají ty současné, vyhrožují tím, že o sobě v novém parlamentu dají znát, poslanecká sněmovna v nové sestavě uzavírá dohodu o schválení rozpočtu na příští rok z pera exministra, který prohlašuje, že ten rozpočet je špatný a že jeho lidé pro něj jistě ruku nezvednou. Není to už příliš mnoho rozporů? Nadává se ministrovi dopravy, který sice provedl řadu personálních změn, ale iniciativa stavebních firem se při realizaci akcí zjevně zlepšila.