Odpovědí na jeho zvolení byla cílená nenávistná kampaň vedená tentokrát napříč politickým spektrem. Voliči pana prezidenta mlčeli, zatímco kulturní barbaři, verbální nedoukové, pisálkové a tendenční Kulturträgeři jej uráželi, kudy chodili a celá tato nehorázná, jedovatými slinami překypující smečka své úsilí vyvrcholila na Silvestra. Unisono a to nejen na privátních televizních stanicích, ale také na těch veřejnoprávních byly základním motivem posměšné obrázky vytržené z jednání, ale také života pana prezidenta.

Různí „smíškové“ a imitátoři použili všech metod jak z pana prezidenta udělat burana, nevzdělance, ochlastu a já nevím co ještě. Myslím, že občané všech států světa považují svého prezidenta za symbol. Nechám teď stranou, zda svobody, demokracie či diktatury, případně nepřítele státu či veřejnosti. Jsou státy, ve kterých se vede protivládní boj, občanská válka nebo militantní protesty a tam je možno nenávistnou kampaň očekávat. Jenže my se nazýváme evropskou demokracií a chováme se jako anarchistická horda. Především se v minulých dnech vyznamenali naši herci, kteří se chovají jako parta puberťáků utržená ze řetězu. Vše vypadá tak, že v rámci oddělování bohatých od chudých, honorace od lůzy, je možno používat všech prostředků k dehonestaci našeho nejvyššího představitele. Z úst bavičů i z per a poznámek našich novinářů zaznívala otevřená snaha poškodit jméno pana prezidenta. To už není jen milý humor, ale podivná satira mířící na samu podstatu jeho osoby. A tak se pomlouvá on, dcera, kancléř a dokonce i hradní ceremoniář, který tomu bývalému prezidentovi ani jeho klace análních horolezců nevadil. S novým prezidentem prostě přišel nový čas a každý kdo se chce alespoň malinko zalíbit stávající“honoraci“, se bez bázně a hany pokouší roztrhat pana prezidenta na kusy. To jsou tedy viditelné plody české“demokracie“. On tu pije kdekdo, chová se více méně jako zvíře, ale poukazuje se jen na slabosti dotyčného státníka bez ohledu na skutečnou etiologii jeho problémů. A tak se řeší potácení, úraz kolene a já nevím co ještě a stále dokola se pomlouvá, fabuluje a ponižuje jen pro zalíbení těch, kteří byli od koryt alespoň trochu a na chvíli odehnáni.

Nezbývá než se ptát v čí prospěch tato hanebná soutěž o co největší urážky probíhá. A tu je odpověď nasnadě. Konvenuje všem, kteří přišli o moc, ale navíc mají strach, aby se jich ještě další činy pana prezidenta nedotknuly. To se netýká jen pravice. Také ve stranách z levé části politického spektra má řadu nepřátel rekrutujících se především z těch, které ve své politické kariéře přeskočil. Ono stále je ještě co ztratit. Sice sociální demokracie ztrácí po cestě k moci své ostré zuby a stává se bezzubou chudinkou ve spárech svých koaličních kolegů povětšinou jiného politického zaměření, ale pro pár ministerských postů a především pro post premiéra je třeba zapomenout i na volební program. Místo odborníků na ministerské funkce se opět vyhledávají kamarádi a kamarádi kamarádů, byť by to byli profláknutí zrádci. Ministerstva se nechávají zlovůli příznivcům církevních restitucí a na svou zem nikdo nehledí. Proč také, již téměř vše bylo rozkradeno a tak si i církve berou svůj díl. Až bude nejhůř, budou hospadařit na svém a za své. A ostatní? Kdo se bude o ně starat, když už nebude za co?