V době působení syntetické vládní koalice, jejímž lepidlem je pouze snaha udržet se u koryt za každou cenu, dokumentována smířlivými slovy nesmiřitelné exministryně obrany, odhalila skutečnost, že zjevné rozpory ve vládě i koalici vedou  občanské iniciativy k probuzení z lethargie.

Po neúspěšné překřikované demonstraci dne 28. října na Václavském náměstí, kde se naplno projevila polarita mezi názory jednotlivých iniciativ a odborů, nastalo velké ticho z rozčarování, které budilo dojem demolice iniciativ v režii provládních formací a nastávajícího konce protestů proti vládě tří stran. Tyto úvahy se však ve světle aktuální situace jeví býti chybnými. Občanské iniciativy pracují plným tempem dál, jen se uchýlily do skrytu, protože přílišné veřejné  projevy protestu vyvolávaly v našich vládních a bezpečnostních složkách tendence „Velkého bratra“.

V posledních týdnech zaujal pozornost „Kulatý stůl“ a následující tisková konference, pořádaná pod záštitou pana poslance Dr. Bárty v prostorách poslanecké sněmovny, jako vyústění petice občanů za demisi vlády. Podpořilo  ji více než 30 tisíc občanů svými podpisy. Tyto akce vyvolaly mezi představiteli občanských iniciativ velmi silné, rozporné reakce. Ozvaly se osvědčené subjekty tvořící svou činnost permanentními protesty proti všem, ale také sympatizující subjekty, které zprávu o spolupráci se zástupcem parlamentní strany přijaly  pozitivně.

Podíváme-li se na atmosféru ve společnosti vidíme, že hýří stejně extrémním spektrem názorů. Jistá nevelká skupina vládní politice fandí, protože z ní celkem slušně žije a nějaké zvýšení cen se jí vlastně netýká, o dalších daních s výjimkou těch sedmiprocentních boháčů nemluvě. Ostatní lidé jsou sofistikovaně decimováni daňovými výnosy ministra chemika, který kromě církve a některých lumpů nemá ostatní lidi rád. Lidé si pomalu zvykají na přírodní léčitelství a konečně přicházejí k poznání, že smrt patří k životu. Důchodci a svobodné matky si spolu s většinou těch nemajetných už nemají co utahovat a tak jen potichu nadávají. Důchodci na novou daň, ti ostatní na roztáčející se inflační spirálu a ti zbylí trnou strachy, kdy příjdou vlivem vnějších okolností o práci. Výsledný zvuk je však mrtvolným tichem rušeným jen sirenami sanitek a policie a v poslední době také hasičů likvidujících zbytky soukromých podniků zapálených škodolibým šotkem podporovaným krachujícími majiteli.

V této atmosféře sivestrovských petard a výbuchů jakoby všichni po nepodařeném konci světa očekávali daleko větší výbuch či apokalypsu. Co ještě vymyslí stávající vládní garnitra, aby uhájila své bonusy a lidem přitáhla ohlávku?

V této podivné atmosféře se uskuteční avizovaný sněm. Nebude právě on očekávanou rozbuškou?

Josef Reiman