Oči všech jsou upřeny do USA na listopadové volby do Kongresu. Výsledek voleb odpoví na řadu znepokojujících otázek, které se vynořily před dvěma lety, když v prezidentských volbách zvítězil Donald Trump. Dají Američané najevo, že je Trump nezastupuje? Odsoudí voliči jeho rasismus, misogynismus, nativismus a protekcionismus? Vysloví názor, že opovrhováním mezinárodním právem pod mottem: America first, není to, s čím by se USA měly ztotožňovat? Nebo dají voliči všem na vědomí, že nešlo o historickou chybu, když republikáni představili pochybného kandidáta?

Budoucnost USA je více než nejasná a tak jsou úvahy o tom, co se vlastně odehrálo ve volbách v roce 2016 více než akademické. Otázka zní, jak by se Demokratická strana nebo podobné evropské levicové strany měly prezentovat, aby získaly většinu hlasů. Měly by se přiklonit více k politickému středu nebo by se měly více rozhodnout pro mobilizaci mladé, progresivní a energičtější nastupující generace? Existují důvody, že pravděpodobně poslední varianta by měla znamenat úspěch ve volbách a zabránila by nebezpečí, které Trump představuje. Volební účast Američanů je velice špatná a ještě horší je ve volbách, které nejsou prezidentské. V roce 2010 byla účast pouhých 41,8 procent možných voličů, v roce 2014 se, jak uvádí příslušné úřady, následně účastnilo voleb jen 36,7 procent voličů. Voličská účast demokratů bývá ještě horší, i když se zdá, že se v tomto volebních cyklu zvětšila.

Velmi často je slyšet, že lidé nehlasují, neboť si myslí, že to k žádné změně nepovede. Lidé uvádí, že obě strany jsou si podobné a že to vyjde nastejno. Trump ale dokázal, že tomu tak zcela není. Republikáni, kteří popřeli jakoukoli rozpočtovou spravedlnost, hlasovali v loňském roce pro velké snižování daní pro miliardáře a korporace, čímž poukázali na svoje chápání spravedlnosti. Stejně tak případ Bretta Kavanaugha, soudce Vrchního soudu, kterým se jím stal s podporou republikánů navzdory přesvědčivému důkazu o sexuálním obtěžování., To byl rovněž důkaz, že vůbec není jedno, koho jdou voliči volit.

Ale také demokraté nesou zodpovědnost za voličskou apatii. Strana by měla překonat svoji dlouholetou chybu ve spolupráci s pravicí na snížení daní ze zisku za prezidentování Billa Clintona (což vyneslo procento těm nejbohatším) a také deregulaci finančního trhu (což mělo vliv na příchod recese) při záchraně bankovního sektoru v roce 2008. Přitom velice málo se pomohlo propuštěným pracujícím a majitelům nemovitostí, kteří musí bojovat s exekucemi, když nejsou schopní splácet hypotéku. Zdá se, že za poslední čtvrtstoletí se Demokratická strana více obrátila k získávání podpory od těch, kteří žijí ze zisku z kapitálu než od voličů, kteří žijí ze mzdy a ze dne na den. Mnozí z těch, kteří nepřišli k volbám, si stěžovali, že se Demokratická strana ve své strategii opírá o útoky na Trumpa namísto toho, aby nabídla určitou lepší alternativu. Hlad po jiné nabídce je naprosto zřejmý, když si všimneme, jak si vedou progresivní kandidáti, jako bývalý prezidentský kandidát senátor Bernie Sanders nebo 28letá kandidátka barmanka z New York Alexandra Ocasio-Cortezová, která v červnu porazila čtvrtého na žebříčku demokratů v kongresových primárkách. Jde o jednoho z nejmocnějších demokratů v USA senátora Josepha Crowleyho, který je považován za budoucího lídra Demokratické strany.