Začátkem prosince roku 2011 uspořádalo Centrum pro ekonomiku prezidenta Václava Klause seminář na téma „Občanská společnost - nepřítel svobodného občana?“ "Zvláště prezidentův tajemník Ladislav Jakl si nenechal zavřít ústa politickou korektností", napsala posléze média.

S tím lze souhlasit, protože Ladislav Jakl hned v úvodu použil větu: "Myšlenkový koncept občanské společnosti se v podstatě kryje s ideologií fašismu!" Větu zdůvodnil tím, že koncept občanské společnosti se kryje s korporativismem, který je zase základem fašismu. A ten je podle pana Jakla jen socialistickým hnutím, které nenávidí kapitalismus a tržní ekonomiku podobně jako občanská společnost, která je založená na privilegovaných organizovaných skupinách, které si uzurpují právo rozhodovat místo demokraticky zvolených a legitimních orgánech státu.

Jako příklad uvedl pan Jakl povinné členství v profesních komorách, které vykonávají i pravomoci státní správy a mají monopol, vyjednávání kolektivních smluv, které zavazují i zaměstnance, kteří v odborech nejsou, delegování členů občanských sdružení do orgánů státu, například mediálních rad, či fakt, že především různá ekologistická sdružení spolurozhodují v různých stavebních řízeních.

Podobně politolog Miroslav Novák, ředitel Institutu CEVRO, zaútočil na Václava Havla, disidenty a Chartu 77, když ve svém příspěvku řekl, že: "Díky disidentům se pojetí občanské společnosti posunulo nesprávným směrem... Po pádu komunismu (disidenti) poěkud opomněli, že demokratický stát není již nepřítelem."

I když i tento postoj neodpovídá pravdě, protože přímo v textu Charty 77 stojí, že "chce sloužit k obecnému zájmu jako mnohé obdobné občanské iniciativy... Nechce tedy vytyčovat vlastní program politických a společnských forem či změn, ale vést... dialog s plitickou a státní mocí, zejména tím, že bude upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv atd." Tato zásada přeci platí i pro velkou většinou všech občanských uskupení dodnes, stát jako takový nikdy nebyl jejich nepřítelem. Podobně nelze říci, jak tvrdil zase pan Jakl, že fašismus byl jen socialistickým hnutím: byl národním socialismem, na rozdíl od internacionálního socialismu, tedy komunismu, ale trh a hospodářství naopak silně podporoval a rozšířil: vlastně jako první zřídil zárodky globálního kapitalismu, německé firmy například pánů Flicka a Finka přeci byli prvními velkými nadnárodními evropskými firmami. A trh, jen pokřivený válkou, fungoval: všechny firmy se snažily mít od státu co nejvíc zakázek a mezi sebou soutěžily.

Problém je proto zřejmě jinde, a sice především v tom, že Ústavu, z které jsem v úvodu citoval, podepsal právě dnešní prezident Václav Klaus, a tím se k občanské společnosti přihlásil, a dnes právě Centrum pro ekonomiku téhož prezidenta Václava Klause pořádá seminář na téma „Občanská společnost - nepřítel svobodného občana?“ a jeho vlastní tajemník pan Jakl činí rovnítko mezi občanskou společností a fašismem.

Těmito vyjádřeními prezident a jeho muži předvádějí, že zřejmě nechápou podstatu státu, Ústavu a ústavní principy, i když jsou státními úředníky. Za prvé odmítají preambuli Ústavy a za druhé porušují základní demokratické principy, které americký politolog Michael Novak definuje takto: "Občanská spoolečnost je morální realita pojmově předcházející stát. Autonomní občané se snaží uspokojit své sociální potřeby nejprve vytvářením svých vlastních společenských organizací a na stát se obracejí teprve jako na poslední východisko, když vše ostatní selže." Nehledě na to, že tento pojem je starý, liberálně osvícenecký a občanskou společnost definoval již Adam Fergussoon, který ji identifikoval právě s trhem a obchodem. Naše Ústava stojí na principu primátu občana nad státem, viz článek 2, odstavec 3 a zaručuje v článku 20 právo všem občanům se sdružovat ve spolcích, splečnostech a jiných sdruženích.

Znevažovat občanské iniciativy je tedy nejen protiústavní, ale velmi nebezpečné pro stav naší křehké demokracie, neboť přispívá k destrukci právního vědomí vůbec. Nerespektuje-li hlava státu nejvyšší zákon, to jest Ústavu, jak může očekávat úctu k zákonům od jednotlivých občanů.

Zajímavá je v této souvislosti paralela se sousedním Německem, kde se prezident Wulff v těchto dnech dopustil dvou evidentních hříchů: zřejmě zneužil svého postavení k tomu, aby dostal mimořádně výhodný úvěr od banky na svůj dům, a zároveň vyhrožoval šéfredaktorovi nejčtenějších novin, což je tam považováno za ještě horší přestupek. Protože ale neporušil Ústavu, nelze ho podle německé Ústavy odvolat, i když díky těmto krokům, jak se shodují politologové i novináři, ztrácí jak politickou podporu, tak podporu občanů. Role prezidenta je tím v Německu poškozena dlouhodobě, protože jeho moc se odvíjí pouze od jeho autority, tedy od jeho slov. A podobně je tomu u nás, prezident může být podle naší Ústavy odvolán jen za velezradu a té se nedopustil, takže nemůže začít proces na jeho odvolání, ale tím, že porušuje Ústavu, jeho autorita se snižuje. Minimálně u těch, kteří se o politiku zajímají. A kvůli takovým akcím a slovům mužů z Hradu je zpochybněno i Klausovo se přihlášení k odkazu Václava Havla po jeho smrti. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.