Občané, kteří nepotřebují ochranu před podvodníky a někdy i před státem jsou spokojení. Kromě povinností platit daně je nic nezatěžuje. Ale na základě právních norem, které vy vytváříte, se samovolně vytvořila řada šmejdů a exekutorů, kteří zneužívají nepřesností, vzniklých nedostatečnými definicemi v předpisech, převzatých po sametové revoluci z totalitního systému. Snaha vyvázat z odpovědnosti všechny občany a orgány činné v justici za totality, byla úspěšná. Byly zrušené vojenské soudy, ale základní funkce platná v každé vojenské organizaci, že voják nižší hodnosti musí plnit rozkazy vojáka s vyšší hodností, nejsou dosud nikde uvedené. Takový paragraf patří do Soudního řádu, protože jeho neexistence umožňuje činit průtahy v soudním řízení.

Po sametové revoluci nebyl soudcům a příslušníkům tajné policie zkřiven vlásek na hlavě. Všichni v klidu plnili přání dvou rétorů (Klause st. a Zemana) a rozdávali státní majetek podle „zákonů“ narychlo schválených. Prezident Havel sice kritizoval blbou náladu, ale důvěřoval právníkům.

Nyní rozhodně nejsou spokojení občané, kterým se děje křivda. Takových občanů není málo. Podle odhadů asi sedm set tisíc. Jsou to občané, kteří se dostali do sporu se zákonem. Někteří zcela neprávem. Jsou nucení použít služeb naší justice. Spravedlivé rozhodnutí soudu v našem právním systému existuje pouze v hlavách „občanů s právnickým vzděláním“.

Byli jste to pouze vy a vaši předchůdci, kteří navrhli a schválili právní normy, kterými se současná justice řídí. Zplodili jste šmejdy a vykuky exekutory. A nyní se opět se chystáte vyrobit právní paskvil, o kterém se domníváte, že napraví exekutory.. Chyba je v současném znění Občanského soudního řádu. Ten soudcům dovoluje ignorovat některé části žaloby. Naopak státu dovoluje zasahovat do soudních rozhodnutí. Soud je činnost za úplatu. Není-li žalobcem stát, musí soudce stanovit výši soudního poplatku, kterou skládá žalobce před jednáním soudu. Každý soud probíhá pouze mezi dvěma subjekty. Soudy v První republice probíhaly bezproblémově, protože prokurátoři respektovali své povinnosti, a soudci věděli, co je spravedlivý (čili pravdivý) výrok. O každém skutku, nebo o podezření z vykonaného skutku, musí rozhodovat nezávislý a nestranný soud. Státní zástupce má povinnost požádat soud, aby rozhodl, zda předložené důkazy stačí k obvinění, nebo zda policie má pokračovat ve vyšetřování. Jestliže soudce žalobu přijme, nebo povolí další vyšetřování, automaticky se musí stát zákonným soudcem šetřeného případu.
Předpisy pro podávání hromadných žalob jsou ukázkou toho, v jakém marasmu je naše justice. Jestliže jeden občan vyhraje spor jistého typu, potom rozhodnutí ve stejném sporu každého občana (z hromady občanů) musí být identické. Bez ohledu na to, kolik občanů pachatel poškodil. Rozhodnutí soudu vůči jinému poškozenému může vypracovat pomocník soudce. Protože v právním státě musí být identický skutek potrestán identicky. To platí absolutně v soustavách s jednostupňovým soudnictvím (Velká Británie, USA). V soustavách s dvoustupňovým soudnictvím to samozřejmě musí také platit. Každé rozhodnutí soudu je pravomocné. Není třeba žádného nového zákona o hromadných žalobách. Je třeba respektovat soudní rozhodnutí tak, jak je definované v Ústavě.