Když Hnutí ANO vstupovalo do politického boje, tak slibovalo: „Právo a soudy tu nejsou pro právníky, ale pro občany. To neznamená, že musí laik rozumět všem zákonům, ale naopak, že to nepotřebuje.“ ANO postupně získávalo znatelně víc voličů, až se dostalo na špičku téměř ve všech částech Česka.

Soudů a soudců máme spíš nadbytek. Výklad zákona zřejmě umožňuje, aby občan přichycený při trestném činu vykonával lékařskou praxi, aniž by si vyslechl „pravomocný“ rozsudek. Pak máme také několik desítek občanů, které soud „pravomocně“ zbavil jejich majetku a požadoval, aby se vystěhovali ze svých domovů, které si postavili v dobré víře ve spravedlnost. Máme premiéra, kterého odsoudily jiné politické strany (prostřednictvím svých poslanců), protože se domnívají, že Ústava do zákona nepatří, a oni sami jsou nejlepšími soudci. Máme prezidenta, který pohrdl podpisy 101 poslanců, a jmenoval si vládu podle svých představ. Máme Ústavní soud, který pohrdá základními občanskými právy a dovoluje pouze „občanům s právnickým vzděláním“, aby se k němu obraceli. ÚS doporučuje soudcům, aby spory rozhodovali podle „závazného právního názoru“. Máme soudkyni, která je soudem trestaná za to, že striktně dodržuje znění Ústavy. Máme několik soudců, kteří byli obvinění z korupce.

To všechno jsou skutečnosti známé všem komentátorům a pracovníkům ve sdělovacích prostředcích. Většina moderátorů je zřejmě zaháčkovaná u svých chlebodárců, a významnou nespokojenost s justicí neprojevují.

Mají naši zvolení zástupci do Parlamentu nějakou sebereflexi? Moc soudní ovládli právníci vyškolení za totality. Státní zástupci (prokurátoři) si chodí do Poslanecké sněmovny pro posvěcení, aby mohli zbavit základního občanského práva řádně zvoleného zákonodárce. Soudci se dopouštějí trestných činů, a Ústavní soud si pochvaluje, kterak je náš právní systém dokonalý. K soudům se má chodit pro „závazný právní názor“, kterému rozumí pouze soudci z vyšších soudů. Miloš Zeman si z prezidentské kanceláře učinil pobočku volebního štábu. Únorové vítězství levicové mafie z roku 1948 se zatím nepodařilo zlikvidovat.

Soudce může v demokratickém státě soudit každého občana. I zákonodárce, nebo prezidenta. Pouze výkon rozhodnutí soudu se musí pozdržet do doby, kdy je mandant chráněn imunitou. Pro funkci státu je důležitější mandát poslance, než jeho imunita.