Justice se dehonestuje svou činností. Délka soudního řízení je nepřirozeně dlouhá. Soud nechrání občana před zvůlí státu nebo jiných občanů. Soudce překvalifikoval žalobu.

Rozhodování každého soudce je činností, která je závislá na chápání zákona soudcem a jeho morálních vlastnostech. Soudce nesmí nic pominout. Jestliže podlehne výkladu zákonných předpisů tak, jak ho definovali zákonodárci, v takovém případě soudce nemá morální právo být soudcem. Soudce není ani tvůrcem zákona, ani jeho vykonavatelem. Jestliže je zákonný předpis v rozporu se svědomím soudce, musí rozhodnout proti jeho znění.

Výklad zákona je ryze osobní věcí každého soudce. Ústava a Listina práv by měla být jeho nejvyšším kriteriem. V každém sporu má soudce možnost rozhodnout proti znění některých zákonných předpisů. Případné pochybení soudce v prvém stupni napraví soud v druhém stupni.

Každý rozsudek soudu musí být spravedlivý. Zabavení majetku v případu „občané versus H-System“ je v právním státě nemožný. Exekuce občana, který má zaplatit několikanásobně víc, než činí skutečná půjčka, se nesmí v právním státě vyskytnout. Nikoliv exekutoři, ale občan musí být pod ochranou nezávislého soudu.Každý občan musí být chráněn mocí soudní. Dluhy se musí platit, ale exekutor musí jednat spravedlivě. Naši zvolení zástupci si ze Senátu a Poslanecké sněmovny učinili penězovod, aby finančně zabezpečili sebe a své politické strany.

Když prezident nemluví pravdu, nelze jeho pomluvy tolerovat. Stačí jeden pravdivý rozsudek, s odkladem vykonání po uplynutí prezidentského mandátu. Zákonodárci mají pochybné právo vypracovávat žalobu prezidenta. Zákonodárci mají daleko účinnější prostředek k dosažení právního státu. Zákonným nařízením mohou přinutit soudce, aby respektovali Ústavu a rozhodovali spravedlivě. Naši soudci nedokážou odsoudit prezidenta za lež, kterou pronesl o novináři Peroutkovi. Zřejmě mají před sebou vidinu svého kariérního postupu.

Pouze ANO před volbami slíbilo, že právní systém napraví. Výsledky zhodnotíme za dva roky. Pohrdám soudci, kteří slouží současnému systému a rozhodují bez vědomostí z doby antiky. Důkaz opakem zákonodárci odstranili z Občanského soudního řádu v šedesátých letech minulého století. Polistopadoví advokáti v zákonodárném sboru se zasloužili o jeho přežívání. Na právnických fakultách patrně o tom nic nevědí.

Státní zástupci (prokurátoři) jsou úředníci, kteří zastupují zájmy státu a dohlížejí na vyšetřování policií. Dávají podněty policii v případě, když se domnívají, že mohlo dojít k porušení zákona. Každý podnět mohou zveřejnit až v době, kdy jim soud dá svolení k vyšetřování. Systémová chyba řízení státu je jejich zařazení do gesce ministra spravedlnosti. Každý státní zástupce je za svá rozhodnutí odpovědný. Musí respektovat hierarchii. Nesmí se stát, aby bylo poškozené dobré jméno občana. Když se místní státní zástupce domáhá na poslancích, aby se vyjádřili k jeho domněnkám o možném trestném činu poslance, měl být svým nadřízeným okamžitě odvolán. Listina práv výslovně přikazuje. „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“

Soudy jsou v demokratickém státě nezávislou mocí, zčásti hrazená státem. Aby byly náklady na soudy minimální, mají jednotliví soudci předepsané, jak musí rozhodovat. Každý soudce může konkrétní případ soudit pouze jednou. To je uzákoněno jak v Ústavě, tak v Listině práv. Příkaz zní: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“ Jasně z něho plyne, že soudce nemůže nařizovat jinému soudci. Povinností každého soudce je vynést své rozhodnutí. Máme dvoustupňové soudnictví, tudíž výrok v prvním stupni soudu, nebo ve druhém stupni sudu musí být pravdivý. Proti pravdivému výroku nelze nic namítat.

K nápravě současného stavu stačí soudcům přikázat, aby zákony matematiky byly nedílnou součástí zákona, a přísně dodržovali literu Ústavy. Vyjmutí Státního zastupitelství z gesce ministra spravedlnosti by měl být jednoduchý problém.

Když se uskuteční uvedené úpravy, ekonomické úspory státu budou značné. Doba řešení jednotlivých případů se podstatně zkrátí. Náklady státu poklesnou o miliardy. Uvolní se řada pracovníků z ministerstva spravedlnosti. Počty uvězněných se zmenší. Stát se nebude dopouštět trestných činů, odpadnou náklady za chybná rozhodnutí soudů. Žádný soudce nemůže být obviněný z korupce. Soudy budou skutečnou ochranou i pro nemajetné občany. Soudy ochrání občany před nesmyslnými exekucemi. K soudům se bude chodit pro spravedlivé rozsudky.

Politické strany by měly v první řadě bojovat za spravedlnost pro všechny občany. Naplňování stranických pokladen a kapes „občanů s právnickým vzděláním“ nemůže vést ke stabilnímu demokratickému státu.