Občané se v naší republice spravedlnosti často nedovolají. Pokusím se vysvětlit proč.

Soudci někdy nerozhodují podle zákona, ale podle Občanského soudního řádu (OSŘ). Paragraf 80 tohoto předpisu praví „Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.“

Čí „naléhavý právní zájem“ OSŘ neříká. Když se občan domáhá toho, aby soud rozhodl, zda kus pole patří jemu nebo sousedovi, bude soud řešit tehdy, kdy se soudci zlíbí. V právním státě je povinností soudu každý spor rozsoudit. Naši zákonodárci dali soudcům možnost rozhodovat podle libosti. Jak by to dopadlo, kdyby lékaři léčili podle Nemocničního řádu?

„Závazný právní zájem“ nám ve sdělovacích prostředcích vysvětlovali různí ministři spravedlnosti. Předseda Ústavního soudu se domnívá, že soudci mají nalézat právo, a podle toho rozhodovat. V právním státě soudce rozhoduje podle předložených důkazů a svého svědomí. Nerozhoduje podle znění zákona, ale podle předložených důkazů. Soudci musí soudit podle všech zákonů hierarchicky uspořádaných. Z této skutečnosti jednoznačně vyplývá, že paragraf 80 OSŘ do právních předpisů nepatří. Každý výrok soudu, který se odvolává na OSŘ, je s největší pravděpodobností v rozporu s Ústavou a Listinou práv.

Ústavní soud nezasáhl do realizace amnestie odcházejícího prezidenta Klause. Amnestie nepochybně potrestala nevinné občany. Na čas vyprázdnila věznice, ale protože systémovou chybu zákonodárci neopravili, věznice opět praskají ve švech. Stát doplácí na špatnou interpretaci Ústavy. Je to vinou poslanců. Senát je zralý na zrušení.