Preambule naší Ústavy:

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky

Protože právní normy nezaručují občanům základní občanská práva, která jsou definována Ústavou, je nutné zamyslet se, v čem spočívají současné problémy.

V první řadě by měl přemýšlet předseda ÚS Rychetský. Z reportáž v ČT jsem ze dozvěděl, že pan předseda ÚS je synem soudce Rychetského, který vykonával činnost v totalitě. Pane předsedo Rychetský, domnívám se, že jste tuto funkci neměl nikdy přijmout, protože každé vaše rozhodnutí může být v rozporu se zněním Ústavy. Rodinný příslušník soudce může někdy rozhodnout závisle. Může porušit zákon. V pozici předsedy ÚS není nikdo, kdo by takového předsedu odvolal. Tím může trpět statisíce bezúhonných občanů.

Vážení zákonodárci.

Plamenné řeči při vyslovování nedůvěry současné vládě jsou pro někoho zajímavé, pro jiného trapné. V první řadě byste měli přinutit soudce, aby rozhodovali podle znění Ústavy. Zaregistrovali jste, že Ústavní soud pozastavil výkon rozhodnutí několika sporů? Jak je možné, že k takovým výstřelkům dochází? Pořád se domníváte, že republika je demokratický stát?

To se domníváte, že proces s M. Horákovou byl spravedlivý? Odsouzení konfidenta Vaše bylo spravedlivé? Konání Grebeníčka st. bylo potrestané? Vše se konalo a koná pod dohledem Ústavního soudu.

Soudcům jste ponechali takový systém, který se spravedlivým rozhodováním nemá nic společného. Je to nepochybně pozůstatek totalitního soudnictví. Vaše veřejná lživá obviňování jiných členů zákonodárného sboru má ve společnosti jeden důsledek. Je to plná Letenská pláň, která volá po spravedlivé justici. Jak může být justice spravedlivá, když je ve službách zájmové skupiny občanů? Tuto skupinu lze nyní označit jako „sluníčkáři“. Jejich cílem zachovat současný právní systém. Pan Minář (Milion chvilek) volá po spravedlivé justici. A současně si přeje zachování současného stavu.

Základem rozhodnutí každého soudu musí být pravdivý výrok. Tuto metodu objevili již ve starověku. Pravdivý výrok mezi dvěma účastníky sporu je tehdy (a jen tehdy), když je pravdivý ke každé straně sporu. To plyne z logické úvahy. Tento princip byl za Rakouska a v první republice definován takto: Důkaz opakem je povolený, pokud to zákon nevylučuje. Bolševik tento příkaz deformoval v roce 1963 ve svém „Občanském soudním řádu“. Od té doby se důkaz opakem nemusí používat. Soudci mohou potrestat nevinného. Ústavnímu soudu je to lhostejné.

Výroky soudu jsou pravomocné pro každého občana. Osoby s imunitou mají jisté výhody, ale nikdy se nesmí výroku soudu vyhnout. Výkon rozhodnutí pro osoby s imunitou se mohou odložit do doby platnosti mandátu. I prezident republiky je občanem. Výrok soudu, který prezidenta zbavil svéprávnosti (a za důsledky má převzít zodpovědnost úřad), není příkladem spravedlnosti pro každého občana. Otázka pravdy a cti u novináře je obzvláště citlivá. Proto měl být prezident potrestán, jako každý jiný občan demokratického státu. Nepředložil důkaz, který by jeho výrok potvrdil.

V první řadě je třeba státní zástupce dát do pravomocí ministra vnitra, nebo je vyčlenit jako samostatný úřad.

„Trestní řízení“ v demokratickém státě musí být pod dohledem nezávislého soudu. Žádný soud se případem „Čapí hnízdo“ nezabýval. Pouze státní zástupci (nebo úředníci ES) dali veřejnosti na vědomí, že by se mohlo jednat o trestný čin. Tím porušili obecné pravidlo Listiny základních práv a svobod: Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Aby se to již nikdy nestalo, vláda musí zajistit, aby se Státní zastupitelství stalo součástí ministerstva vnitra, nebo aby bylo samostatným úřadem.

V zákonodárném sboru je třeba soudcům přikázat, aby respektovali literu Ústavy. Každý senátor a každý poslanec by se měl veřejně vyjádřit k těmto zásadám demokratického státu:

I. Zákon tvoří hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

II. O vazebním zadržení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.

III. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

IV. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo přikazovat jiným soudům, aby za něho rozhodovaly.

V. Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

Doporučení:

Aby se soudci mohli v následující době spolehnout na vůli většiny občanů, vyjádření zákonodárců by se mělo dít stejnou formou, jako vyjádření k vládní většině (Ano, NE).

Prezident by měl posečkat se jmenováním nových soudců.

Karel Januška