1. Helena Langšádlová, ministryně pro vědu, výzkum a inovace (TOP 09)

Do čela nově zřízeného ministerstva byla jmenována Helena Langšádlová, politička a absolventka politických a společenských věd. Může se zdát, že s vědou, výzkumem a inovacemi má profesně pramálo společného. Bohužel se to zatím ukazuje i v praxi. Pokud vláda označuje vědu, výzkum a inovace za jednu ze svých priorit, pak je velmi zvláštní, že ministerstvo vede neviditelná ministryně, u které nikdo neví, co dělá. To, co si můžeme veřejně přečíst o dění v resortu, je skutečně hodně málo. Vláda navíc zřízení ministerstva dosud řádně nevysvětlila.

2. Martin Baxa, ministr kultury (ODS)

Ministerstvo kultury má v gesci řadu zásadních věcí, které je nutné urgentně řešit. Je s podivem, že zcela bez odezvy zůstal apel ředitele České televize Petra Dvořáka na (ne)udržitelnost veřejné služby. Martin Baxa pouze sdělil, že nebude zvyšovat koncesionářské poplatky. Jak ale bude zajištěno financování České televize nebo Českého rozhlasu, aby nedošlo k omezení veřejné služby? Žádnou koncepci ani její nástin zatím veřejnost neviděla.

Bohužel jinak tomu není ani u českých mediální zákonů, které dál čekají na koncepční revizi. Už nyní je přitom jasné, že Česká republika v tomto případě nesplňuje pravidla EU, podle kterých by zásady a principy každé směrnice měly být zpracovány do legislativy členského státu ve lhůtě dvou let. Návrh zvláštního zákona „o službách platforem pro sdílení videonahrávek“ dál čeká na první čtení a česká republika se vystavuje řízení o nesplnění povinnosti u Evropské komise.

Jasné není ani to, jak se ministerstvo kultury v současné energetické krizi staví k otázce vysoké energetické náročnosti budov, které vlastní. Těžko na památkově chráněných objektech postaví solární elektrárnu nebo jejich vnější plášť zateplí.

3. Jozef Síkela, ministr obchodu a průmyslu (nestraník za STAN)