1. Helena Langšádlová, ministryně pro vědu, výzkum a inovace (TOP 09)

Do čela nově zřízeného ministerstva byla jmenována Helena Langšádlová, politička a absolventka politických a společenských věd. Může se zdát, že s vědou, výzkumem a inovacemi má profesně pramálo společného. Bohužel se to zatím ukazuje i v praxi. Pokud vláda označuje vědu, výzkum a inovace za jednu ze svých priorit, pak je velmi zvláštní, že ministerstvo vede neviditelná ministryně, u které nikdo neví, co dělá. To, co si můžeme veřejně přečíst o dění v resortu, je skutečně hodně málo. Vláda navíc zřízení ministerstva dosud řádně nevysvětlila.

2. Martin Baxa, ministr kultury (ODS)

Ministerstvo kultury má v gesci řadu zásadních věcí, které je nutné urgentně řešit. Je s podivem, že zcela bez odezvy zůstal apel ředitele České televize Petra Dvořáka na (ne)udržitelnost veřejné služby. Martin Baxa pouze sdělil, že nebude zvyšovat koncesionářské poplatky. Jak ale bude zajištěno financování České televize nebo Českého rozhlasu, aby nedošlo k omezení veřejné služby? Žádnou koncepci ani její nástin zatím veřejnost neviděla.

Bohužel jinak tomu není ani u českých mediální zákonů, které dál čekají na koncepční revizi. Už nyní je přitom jasné, že Česká republika v tomto případě nesplňuje pravidla EU, podle kterých by zásady a principy každé směrnice měly být zpracovány do legislativy členského státu ve lhůtě dvou let. Návrh zvláštního zákona „o službách platforem pro sdílení videonahrávek“ dál čeká na první čtení a česká republika se vystavuje řízení o nesplnění povinnosti u Evropské komise.

Jasné není ani to, jak se ministerstvo kultury v současné energetické krizi staví k otázce vysoké energetické náročnosti budov, které vlastní. Těžko na památkově chráněných objektech postaví solární elektrárnu nebo jejich vnější plášť zateplí.

3. Jozef Síkela, ministr obchodu a průmyslu (nestraník za STAN)

Čeští občané se po silném veřejném tlaku a dlouhém čekání dočkali zastropování cen elektřiny a plynu. Stále však není jasné konečné řešení a doslova v přímém přenosu dochází k úpravám parametrů. Nikdo také neví, jak skončilo vyjednávání mezi Evropskou komisí a Českou republikou o případném určení prostředků z Národního plánu obnovy právě pro takové účely.

Otázkou zůstává i to, jak se ministr Síkela staví k otázce regulovaných odvětví. Nikdo nic neví o koordinaci mezi ministerstvem a Energetickým regulačním úřadem a můžeme se jen sami sebe ptát, co bude ministerstvo ve vztahu k sektorové regulaci v oblasti energetiky dělat. Dosud vyhlášená opatření totiž dokáží uhasit jen malý požár.

4. Michal Šalamoun, ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády (Piráti)

Jeden z nejméně viditelných ministrů z celé vlády Petra Fialy, na jehož jméno si nemohou vzpomenout ani někteří poslanci. Tady veřejnost o činnosti ministra a jeho resortu neví vůbec nic.

5. Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj (Piráti)

Ivan Bartoš se do značné míry vytratil z politické scény. Ministerstvo pro místní rozvoj si pod jeho vedením stáhlo agendu digitalizace, kterou do té doby mělo v gesci ministerstvo vnitra. Bohužel ale není vůbec jasné, co se v oblasti digitalizace děje a jaké projekty jsou v rámci digitalizace připravovány.

6. Anna Hubáčková, ministryně životního prostředí (KDU-ČSL)

Za její vlády nikdo nevěděl, jaká je pozice České republiky ve věci Green Dealu, nikdo nezná koncepci státu v oblasti ochrany životního prostředí a velmi slabé bylo vystupování Anny Hubáčkové v době požáru v Českém Švýcarsku, kde za ní často museli vystupovat její vládní kolegové. Ministryně Hubáčková nakonec na začátku října oznámila, že na funkci rezignuje ze zdravotních důvodů. Uvidíme, jak se vedení ministerstva chopí její lidovecký nástupce Petr Hladík.