Kritickou infrastrukturtu státu již několik let řeší materiál BIVOJ, který zpracovává NÚKIB a předkládá ho k posouzení Bezpečnostní radě státu (BRS). Odmyslíme-li kompetence úřadu jako je NÚKIB k vytvoření funkčního systému kritické komunikace státu, včetně zmiňované infrastruktury, je alarmující, že proces vytváření materiálu BIVOJ trvá již minimálně 5 let! A to v období válečných konfliktů v různých místech planety včetně konfliktu nedaleko od hranic naší země.
KDO STOJÍ ZA PROJEKTEM BIVOJ?
Zatím poslední verzi dokumentu BIVOJ má NÚKIB předložit BRS 30. dubna tohoto roku. Materiál ale napsala soukromá konzultační firma PriceWaterhouseCoopers, kterou NÚKIB poptal. Jak by ne, když takový materiál sami nezvládnou, protože jejich role je zcela jiná. Otázkou ale zůstává, jak NÚKIB společnost PriceWaterhouseCoopers (PWC) vybral, jaké bylo zadání, jaká byla odměna a také z jakého rozpočtu tyto finance přitekly.
Daleko závažnější než financování společnosti PWC je však princip navrhovaného řešení kritické komunikace státu! Aktuální materiál NÚKIB a PWC předpokládá vybudování a fungování státní kritické komunikace včetně infrastruktury svěřit kompletně do rukou soukromých firem a navíc bez možnosti tyto soukromé firmy jakýmkoliv způsobem kontrolovat!
V principu má jít o to, že státem určený gestor (asi MV) vysoutěží (nebo na výjimku přímo osloví) sokromý subjekt. Ten poté založí akciovou společnost, kterou bude vlastnit nebo spoluvlastnit. Stát (gestor) ale neuzavře smlouvu s touto soukromou společností, kterou vysoutěžil, nýbrž s akciovou společností, kterou tento soukromý subjekt založil. V této akciové společnosti, zcela pod kuratelou soukromých firem, pak tyto soukromé firmy budou realizovat vše kolem kritické infrastruktury státu. Včetně řízení systému kritické infrastruktury, přidělování identit či vybudování státního virtuálního operátora. Soukromé firmy, se kterými stát ani nemá žádnou smlouvu (!), tak budou kontrolovat zcela zásadní a strategické informace státu v oblasti kritické infrastruktury. Stát ani nebude mít šanci zasahovat do vlastnické struktury těchto soukromých firem, bez problémů tak mohou tyto firmy vlastnit subjekty například ze Středního východu, Číny nebo dokonce Ruska!
VLÁDA, NAMÍSTO KONKRÉTNÍ INFORMACE, DOSTANE JEN ODKAZY!
Materiál BIVOJ zjevně nemá vládní prioritu, v minulosti vláda zaujímala stanovisko, které jí předložila BRS. Navrhovaná usnesení nic konkrétního neříkala, odkazovala na přehled úkolů a ten zase odkazoval na části a přílohy materiálu BIVOJ. A stejný mandát „všeobjímající svobody“ dostanou s největší pravděpodobností úředníci i nyní, pokud BRS aktuální materiál vezme na vědomí a pošle ho na vyjádření do vlády.
JAKÉ JE STANDARDNÍ ŘEŠENÍ V JINÝCH ZEMÍCH NATO?
Jestliže se podíváme do okolních zemí EU nebo do USA, je zcela zřejmé, že stát si musí řízení (jádro) systému kritické komunikace a přidělování identit udržet 100% pod svou kontrolou. Toto jádro kritické komunikace by měla provozovat buď 100% státem vlastněná organizace (agentura) nebo vládou vybraný rezort.
Svěřit do soukromých rukou pak stát může kritickou infrastrukturu, konkrétně její dobudování, rozvoj a údržbu dle státem stanovených parametrů.
Předkládaná verze materiálu BIVOJ ale takto postupovat nechce, naopak volí - namísto maximální bezpečnosti – extrémní riziko pro Českou republiku!
STÁT JIŽ KRITICKÉ SYSTÉMY PROVOZUJE, NENÍ V BODĚ NULA.
Stát by především měl urychleně provést pasportizaci kritické infrastruktury, kterou přímo provozuje pro své kritické agendy nebo vlastní prostřednictvím svých společností. Stejně tak systémy kritické komunikace a infrastruktury, které již provozuje. Je žádoucí, aby tyto systémy využil pro budovaný nový systém, pokud splňují potřebné nároky. Stát není v bodu nula, již nyní provozuje funkční systémy kritické komunikace. Podobně si stát již v minulosti zavázal některé soukromé provozovatele infrastruktury tak, aby mohl využít jejich technické prostředky. Je třeba materiál BIVOJ doplnit o konkrétní kroky.
Po zmapování „vlastních řad“ může stát spustit projekt a analýzu, co konkrétně potřebuje k tomu, aby jeho kritické komunikační systémy splňovaly aktuální požadavky jak v řídící tak technické rovině. Část kritické infrastruktury, kterou stát nemá k dispozici může na základě jasné technické specifiklace outsorcovat na soukromé subjekty. Podobně stát může do rukou soukromých společností svěřit i provoz a rozvoj kritické infrastruktury, kterou sám vlastní. Nikdy však nemůže svěřit do soukromých rukou řízení kritické komunikace ani přidělování identit.
V NAVRHOVANÉ PODOBĚ BRS NEMŮŽE MATERIÁL BIVOJ PŘIJMOUT.
Předkládaná verze materiálu BIVOJ je napsána velmi obecně, nepopisuje konkrétní kroky ani technická řešení, navrhované termíny plnění jednotlivých kroků jsou jen nic neříkající deklarace bez obsahu. Je přitom zřejmé, že popisované cíle jsou bez potřebné konkrétní specifikace splnitelné dosti složitě.
Přitom je naopak žádoucí zformulovat konkrétní úkoly tak, aby po jejich splnění Česká republika disponovala bezpečnou, zastupitelnou a moderní kritickou komunikací, jejíž řízení je plně pod kontrolou státu.
Přijetí, či jen vzetí na vědomí, stávající verze materiálu BIVOJ je čistokrevným hazardem s bezpečností České republiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
