Podle Karla Holomka totiž mladý Rom v pizzerii nezkolaboval, ale byl osazenstvem pizzerie zabit. Ve svém článku říká: „V úterý 18. října v pizzerii, za ne tak docela jasných okolností, došlo k usmrcení mladého Roma.“ Přičemž opomíjí zásadní fakt, že šestadvacetiletý Miroslav Demeter toho dne v odpoledních hodinách již prokazatelně obtěžoval dvě ženy na autobusovém nádraží, odkud ho vy­hnal řidič autobusu. Následně se objevuje v pizzerii, kde došlo mezi ním a hosty k potyčce, neboť zde obtěžoval další ženy. Je pravda, že zde zkolaboval, ale dle pitevního nálezu neměl mít na těle žádná viditelná zranění, pročež policie oznámila, že zemřel bez cizího zavinění.

I když pan Holomek v úvodu píše, že mladík zemřel za „ne tak docela jasných okolností“, následně čtenářům oznamuje okolnosti zcela evidentní: „V době, kdy tento člověk již ležel na zemi, skupina asi 4 lidí do něj brutálně kopala a pravděpodobně jeden kop do oblasti krku byl smrtelný. Jaká nenávist musela v těch lidech být, že vyústila v tak brutální a nelidské chování. Není pochyb, že v podtónu této brutality bylo vybíjení si hluboké a neukojené nenávisti vůči příslušníku jiné skupiny obyvatelstva než té pravé české.“ K tomu pak dále dodává: „K takovým případům usmrcení Romů v minulosti do­šlo již několikrát, ale nikdy ne za okolností, které vyvolaly veřejný vztek dovršený smrtí.“ Přičemž ko­runu tomu všemu pan Holomek nasazuje tímto svým prohlášením: „V čele těch, kteří nám tady v tomto směru udávají ten nechutný tón, neváhám ani na chvíli to říci, stojí prezident Zeman. Těch přešlapů právě vůči Romům měl už přespříliš, kromě jiného. To není jen neškodná rétorika z úst ně­koho, kdo je slyšen a viděn. To je návod: vše je dovoleno!“

Aktivista Karel Holomek má k dispozici zřejmě jinačí věrohodné zdroje, než z jakých informace čerpá policie a investigativní novináři, neboť o tom, že mladého Roma v žatecké pizzerii ukopala čtveřice zuřivých gádžů, nikdo jiný širokou veřejnost dosud neinformoval. Ovšem v závěru svého článku z 31. října 2016 odkrývá Karel Holomek karty, když čtenáře nenechá na pochybách o tom, proč vlastně celý text vznikal: „Dnes jsem byl svědkem jakési pietní akce za mrtvého Miroslava Demetera, tak se ten nešťastný člověk jmenuje, za jeho děti a rodinu v brněnském středisku Drom (Cesta). Sešlo se tu snad 150 lidí, z 90 % Romů: přiměřený akt vzájemné solidarity. Kdyby takhle houfně Romové doká­zali vyjádřit svůj názor v klidu a spontánně při jiných příležitostech, považoval bych to z jejich strany za dobrý, občansky angažovaný postoj. Třeba účastí ve volbách, kdy svým hlasem dají průchod ad­resně dobré politice a lidem, kteří si zaslouží jejich důvěru.“

A kdo že si zaslouží jejich důvěru, se čtenáři na stránkách Romea.cz samozřejmě dozvídají. Za tímto účelem se zde objevuje video (původní nesestříhané video až dole) s výzvou brněnského podnikatele Marcela Ščuky, jenž se jistě pietní akce ve středisku Drom též zúčastnil. Podle několika zdrojů jde o příbuzného dvou bratrů stejného příjmení, totiž Emila a Milana Ščuky, za­kládajících členů Romské občanské iniciativy (ROI), svého času vznikající pod křídly Občanského fóra (OF), kde si dobře rozuměli s Michalem Kocábem (v le­tech 2009–2010 ministr pro lidská práva a národnostní menšiny ve Fischerově vládě). Ustavující sjezd ROI pak 10. března 1990 zvolil Emila Ščuku předsedou. Romská občan­ská iniciativa, spolu s dalšími tehdy vznikajícími rom­skými politickými subjekty, však brzy “zašla na úbytě”. Především díky její ne­profesionalitě a romské rodové rivalitě, díky čemuž poměrně rychle ztratila členskou zá­kladnu. Neboť v roce 1992 měla už jenom 300 členů, v roce 2001 jich zbylo 150. Nelze se tak divit, že roku 2009, kdy měla již vymete­nou kasu, byla ROI rozpuštěna. Případní zájemci o historii rom­ského politického hnutí naleznou fun­dovaný rozbor v diplomové práci Jakuba Krčíka nazvané Rom­ské politické hnutí v České republice v letech 1989–1992 (Praha, 2002), nebo v publikaci Pavla Pe­čínky Romské strany a politici v Evropě (Brno, Doplněk 2009). Celou problematiku pak přehledně shrnul Pavel Pečínka ve svém článku Rozlety a pády romské politické lobby v ČR, publikovaný zde.

Brněnský podnikatel Marcel Ščuka byl jedním z účastníků schůzky s ministrem vnitra Milanem Cho­vancem, na které se řešilo vyšetřování úmrtí Miroslava Demetera v žatecké pizzerii. Celé jednání s ministrem a jeho náměstkem Marcel Ščuka ve svém videu zrekapituloval, aby pak vzápětí při této příleži­tosti vyzval romskou komunitu k založení nového politického hnutí, či spíše nové romské politické strany: „Bohužel po této tragické události zjišťujeme, že se nemáme kam obrátit a cítíme beznaděj. Chybí nám jednotná politická reprezentace, která by mohla na základě silného mandátu bránit zájmy nás všech.“ Přičemž má podnikatel Marcel Ščuka již poměrně jasnou představu o tom, jak že by ta jeho nová strana spolu s jejím představenstvem mohly vypadat. A tak říká: „Je tedy ten správný čas, založit romské hnutí? Chtějí to Romové? Pokud ano, je zde řešení.“