Základnu, ze které v úterý 4. dubna vzlétly syrské stíhací bombardéry Suchoj Su-22, které zaútočily na cíle v Chán Šajchún v provincii Idlíb, následně v rozporu s normami meziná­rodního práva zasáhly řízené střely s plochou drá­hou letu Tomahawk (podle většiny zdrojů bylo odpáleno celkem 59 střel). Syrská státní tisková agentura SANA uvedla, že americký útok měl za následek smrt devíti ci­vilistů v zasažené vesnici po­blíž letecké základny, při­čemž mezi mrtvými byly i čtyři děti. Proti dekla­rovanému rozhodnutí Donalda Trumpa se ihned ozvaly nesouhlasné hlasy z Kongresu. Kongresma­nům vadilo především to, že si od nich Trump nevyžádal souhlas s vojenským úderem. Demokratka Nancy Pe­losiová dokonce na­psala dopis předsedovi Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu Paulu Ryanovi, v němž říká: "Kongres musí dostát své ústavní odpovědnosti tím, že projedná použití vojen­ských sil vůči suverén­nímu státu." K čemuž ještě dodala: "Krizi v Sýrii neukončí jedno noční ostřelo­vání."

Kolem dopadu řízených střel s plochou drá­hou letu na leteckou základnu Chán Šajchún se již vyrojila celá řada spekulací. Při dnešních možnostech monitorování by bylo naivní se domnívat, že Ameri­čané nebo Rusové neví, kolik že raket základnu opravdu zasáhlo. Překvapením tak bylo prohlášení tiskového mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova, který oznámil: „Sedmého dubna v periodě od 03.42 do 3.56 moskevského času byl proveden masivní útok z vod Středozem­ního moře z oblasti ostrova Kréta. Ze dvou torpédoborců námořnictva USA (Ross a Porter), bylo vy­páleno 59 okřídlených raket Tomahawk na syrskou leteckou základnu Šajrát. Podle informací rus­kých prostředků objektivní kontroly doletělo do syrské letecké základny celkem 23 raket. Místo pádu 36 okřídlených raket není známo."

Podle prezidenta Trumpa byl útok v bezpečnostním zájmu Spojených států a jeho cílem bylo zabránit šíření a uží­vání chemických zbraní, neboť „Bašár Asad zahájil strašlivý útok chemickými zbraněmi na nevinné civi­listy.“ V pátek také stávající šéf americké diplomacie Rex Tillerson prohlásil, že si Spo­jené státy jsou „téměř jisté“, že v Chán Šajchúnu syrská armáda proti civilistům použila sarin. I když turecká agentura Anadolu již dříve uvedla, že šlo o útok chlorem, přičemž turečtí vládní představitelé ve sdělovacích prostředcích vyslovili požada­vek, aby Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) a Rada bezpečnosti případ začaly okamžitě vyšet­řovat.

Minulý měsíc lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW) zveřejnila zprávu, podle níž syr­ské vládní vrtulníky v loňských bojích o město Alepo shazovaly na obytné čtvrti ba­rely s chlorem, přičemž zástupci HRW měli vycházet z rozhovorů se svědky a z analýzy videoklipů a fotografií. Pozornosti našich hlavních sdělovacích prostředků dosud uniká skutečnost, že právě Hu­man Rights Watch, sponzorovaná miliardářem Sorosem, jako jedna z prvních za pravděpodobného viníka útoku sarinem, k němuž došlo 21. srpna 2013 na damašském předměstí Ghúta, označila syr­skou vládu. A právě takovouto podmínku si tehdy stanovil ame­rický prezident Obama pro zahájení invaze do Syrské arabské republiky jako pověstnou „červenou čáru“, se kterou dnes koketuje ame­rický prezident Trump. Přípravou útoku byl tehdy pověřen náčelník spoje­ného štábu Martin Dempsey. Ten ale útok z vojenského hlediska považoval za „zásadní omyl“ a se svým názorem, že konflikt může „skončit bez vítěze“, se netajil ani před zahraničním výbo­rem Senátu. Vzorky z Ghúty a jejich rozbor ho pak přiměly Obamu varovat, že ponese odpovědnost za „akt bezdůvodné agrese“. Jak se totiž ukázalo, na damašském předměstí Ghúta sarinem vládní síly na „umírněné vzbou­řence“ neudeřily. To signa­lizovala už pár dní po chemickém útoku americká armádní laboratoř, ale i britská Defence Science and Technology Laboratory v Porton Down, jedna z nejvíce utajovaných vládních zařízení pro vojenský výzkum, včetně chemické, biologické, radiologické a jaderné obrany. Neboť i britské zpravodajské služby získaly vzorek z damašského předměstí Ghúta a rozbor prokázal, že šar­žím, známým z chemického arzenálu syrské armády, neodpovídá. Toto zjištění bylo obratem po­stou­peno štábu, který vedl Martin Dempsey.

Nakonec tedy prezident Obama 31. srpna 2013 v Růžové zahradě Bílého domu oznámil, že útok od­kládá, dokud o něm neproběhne hlasování v Kongresu. Situaci ale zásadně změnil ruský návrh me­zinárodní kontroly nad syrskými chemickými zbraněmi, přičemž syrský režim vydal vzápětí prohlá­šení, že na návrh přistupuje. Ruská diplomatická iniciativa následovala po improvizovaném výroku amerického ministra zahraničí Johna Kerryho, který v Londýně připustil, že by se Sýrie mohla úde­rům vyhnout, pokud by dobrovolně mezinárodní komisi odevzdala všechny své chemické zbraně. Pod hrozbou možné intervence USA pak Sýrie souhlasila se zveřejněním a likvidací svých zásob chemických zbraní a prekurzorů pro jejich výrobu. Sýrie sice byla dlouhodobě podezřívána z vlast­nictví mohutného arzenálu chemických zbraní, avšak skutečný stav žádný ze západních států neznal. Teprve když Sýrie vyslovila souhlas s likvidací zásob chemických zbraní, ukázalo se, kolik jich vlastní. A jak řekl generální ředitel Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) Ahmet Üzümcü v rozhovoru pro iDNES: „Spojené státy a Ruská federace mají sice samozřejmě větší zásoby, ale pokud se podíváme na další státy, které jimi disponují, tak Sýrie měla třetí největší zásoby po USA a Rusku.“