V něm obhajoval před národem jím vydaný příkaz k útoku na syrskou základnu Šajrát, ze které vzlétly stíhací bombardéry, útočící na cíle v provincii Idlíb. Trumpův projev, ve kterém obviňuje Asada z toho, že v Chán Šajchúnu na jeho příkaz byla „krutě zavražděna krásná miminka“, v některých no­vinách navíc provázely palcové titulky: „Trump ukázal sílu: desítky amerických střel srovnaly se zemí základnu v Sýrii“. Následně se však novináři již neobtěžovali nějakým vysvětlová­ním, proč vlastně zahraniční agentury na svých fotografiích a videoklipech žádnou základu „srovna­nou se zemí“ neu­kazovaly. Většina redaktorů správně uváděla, že na syrskou leteckou zá­kladnu Šaj­rát bylo vy­páleno ve vodách Středozem­ního moře ze dvou torpédoborců amerického námořnictva 59 okřídlených raket Tomahawk. Ale že na základnu dopadlo jen 23 Tomahawků, to jsme se od nich nedozvěděli.

Podle některých zdrojů měly Tomahawky na letecké základně Šajrát zasáhnout syrské letouny (podle novějších zpráv nebyla zřejmě zničena celá letka, ale jen devět strojů), zodolněné kryty letadel, sys­témy protivzdušné obrany (PVO), ale i sklady munice. Pokud však bylo americké velení přesvědčeno o tom, že Syrské arabské vzdušné síly útočily sarinem, muselo rovněž po­čítat s tím, že syrské letec­tvo, nasazující chemické zbraně, na této základně skladuje binární munici: nikoli ve formě dělostře­lecké munice jako u pozemního vojska, ale ve formě leteckých pum. A každý chlap, který byl na vojně, dobře chápe, že pokud dojde k zasažení skladu munice okřídlenou střelou, tedy když bude zasažen sklad leteckých pum, může se výsledek podobat tomu, co se odehrávalo u nás v říjnu 2014 ve Vrběticích na Zlínsku.

Co je však v souvislosti s touto situací nejdůležitější, základna Šajrát není umístěna v liduprázdné pustině, po okolí základny jsou rozeseta lidská sídla, v nichž žijí civilisté: na tento fakt ve vysílání ČT upozornil oblasti znalý litoměřický lékař a senátor Hassan Mezian. Ostatně jak syrská státní tisková agentura SANA uváděla, měl americký útok za následek smrt devíti ci­vilistů v zasažené vesnici po­blíž letecké základny, při­čemž mezi mrtvými byly i čtyři děti. Ale nejde zde o škody syrské armádě způsobené zasažením muničního skladu (zda k výbuchu skladu došlo nebo nedošlo), ale o to, že americká generalita měla zastávat názor, že tuto základnu lze spojit s užitím nervově paralytické látky (NPL), v mu­nici zde skladované. A tak se americká generalita měla rozhodnout bombardovat sklad zbraní hromadného ničení na základně Šajrát a riskovat zamoření oblasti, v níž žije civilní obyvatelstvo. Není to trochu divné?

Stíhací-bombardovací letoun Suchoj SU-22 může nést až 4000 kg podvěšené výzbroje. Protože se v případě Chán Šajchúnu nehovoří o vystřelených raketách, ale jen o shazovaných pumách, je třeba si připomenout, že SU-22 může nést různé pumy, zápalné kontejnery nebo kontejnery se submunicí. Může nést klasické pumy do hmotnosti 500 kg, přičemž letecké pumy kalibru 100 kg a 250 kg se dají zavěsit na šestinásobné závěsníky. A i když pozice rebelů hypoteticky může SU-22 zasáhnout sari­nem, nemůže nést hotový sarin, ale jenom binární (dvojsložkovou) munici, kde sarin vzniká v časovém intervalu mezi svržením letecké pumy a jejím dopadem na cíl. Tedy představa některých novinářů, že syrské stíhací bombardéry SU-22 na rebely v Chán Šajchúnu svrhly kontejner se sa­rinem, je zcela mylná. Naproti tomu sarin jako náplň do jednosložkové (unitární) munice je užíván džihádisty z Fronty an-Nusrá, jak bylo v minulosti již doloženo.

Ze zpravodajství veřejnoprávní televize jsme se zatím nedozvěděli, proč na cíle v provincii Idlíb útočilo syrské letectvo v době, kdy Syrská arabská armáda (SAA) zaznamenává vojen­ské úspěchy a „rebe­lové“ vládní síly příliš neohrožují. Redaktoři zpravodajství se totiž šikovně vyhý­bají faktu, že do provincie Idlíb vláda v loňském roce evakuovala radikální vzbouřence z osvobozovaného Alepa, při­čemž syrské letectvo v Chán Šajchúnu útočilo na pozice bývalé Fronty an-Nusrá. Právě tito islamisté se v prosinci 2012 zmocnili chemické továrny nedaleko Alepa, načež syrská vláda tehdy varovala OSN, že „rebelové“ mohou nasadit toxický chlor, který byl v továrně vyráběn. Tedy právě milice džihádistů z Fronty an-Nusrá s největší pravděpodobností disponují značným množstvím chloru, který nevá­hají nasadit jako chemickou zbraň.

Podle západních analy­tiků v řadách Fronty an-Nusrá, nově nazývané Fronta pro dobytí Sýrie, dnes v Sýrii válčí možná až 2000 islamistů jak z Ruskem ovládaných částí Kav­kazu, tak z postsovětských stře­doasij­ských států, což zvyšuje hrozbu jejich destabilizace (pachatel nedávného teroristického útoku v petrohradském metru byl kyrgyzského původu, teroristický útok ve Stockholmu před několika dny spáchal islamista z Uzbekistánu). Není tedy divu, že Rusové trvali na oddě­lení syrské „umír­něné opozice“ od radikálů, především z Džabhat Fatah aš-Šám (Fronty an-Nusrá), a na odsunu dži­hádistů z Alepa, což Bílý dům odmítal. A stojí zde za zmínku, že extremistická Fronta an-Nu­srá, napojená na al-Káidu, je sou­částí koalice sunnitských radikálních skupin zvané Džaíš al-Fatah, podporované Saúd­skou Arábií a Katarem. Za cíl si tito islamisté kladou vytvoření ryze islám­ského státu na území Sýrie. Přičemž ně­kteří izraelští experti dnes Frontu an-Nusrá považují za daleko nebezpečnější než sa­motný Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL), tedy tzv. Islámský stát. A tak se zde nabízí otázka: o bombardovaných „rebelech“ v Idlíbu nám politicky korektní Česká televize lže, nebo jen zaml­čuje ně­která fakta?

Netroufám si obviňovat redakci zpravodajství ČT ze lží, ale je pravda, že si na komento­vání posledních událostí v Sýrii naše ve­řejnoprávní televize do vysílání zve především politicky korektní „experty“ a politiky v rolích Všeználků. Přičemž se redaktoři ČT tváří, jako by u nás neexistovalo chemické vojsko Armády České republiky, zajišťu­jící plnění úkolů spadajících do kategorie ochrany proti zbraním hromadného ničení a chemického zabezpečení ve vojenských operacích, kde působí celá řada špičkových odborníků. Tak jako se tváří, že nemáme dost odborníků v Oddělení pro kont­rolu zákazu chemických a biologických zbraní, sou­části Odboru pro kontrolu nešíření zbraní hromad­ného ničení, který je odborným útvarem Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

Redaktoři ČT nám dosud ani neřekli, jak k mohutnému arzenálu chemických zbraní, které se nako­nec mezinárodnímu společenství v roce 2013 podařilo zničit, Sýrie vůbec přišla. Zřejmě se jim, jak se u nás říká, nehodí do krámu fakt, že se podobně jako v případě Iráku na chemickém vyzbro­jení Sýrie podílela celá řada západních států, aby tak Sýrie nakonec měla třetí největší zásoby che­mic­kých zbraní po USA a Rusku. Kromě tradičních spojenců jako Egypt, Libye či Sovětský svaz, ji potřebnými chemikáliemi a vybavením zásobovala Čína (zpravidla pro­střednictvím KLDR), ale také firmy z Fran­cie, Belgie, Nizozemska, Británie, Švýcar­ska, Rakouska, Německa, dokonce i firmy ze Spojených států americ­kých. Podle některých informací pak paradoxně ame­rické zpravodajské služby v roce 1991 dospěly k závěru, že i Československo poskytovalo Sýrii chemické látky a systémy pro jejich nasazení. Přitom však Sýrii poskytovalo Československo jen pro­středky pro ochranu a podporu ve výcviku v ochraně proti zbraním hromadného ničení. Jinak však platí, že od 14. října 2013, kdy Syrská arabská repub­lika oficiálně k Úmluvě o zákazu vývoje, výroby, skladování a použití chemických zbraní a o jejich zničení přistoupila, nesmí vyvíjet, vyrábět, skladovat a používat chemické zbraně. Po­kud by tedy Syrské arabské vzdušné síly v Chán Šajchúnu při potírání „rebelů“ nasadily sarin, porušily by zákazy, pod které se prezident Bašár Asad podepsal. I když v tuto chvíli, kdy chybí dostatek informací o průběhu událostí (také environmentální vzorky a zbytky zařízení, které chemikálii neslo), ani takovouto málo logickou možnost nelze zcela vyloučit.

© © © © © © © © © © © © © © © © © © ©

Rád bych ve všech výše pojednávaných souvislostech upozornil širší veřejnost na nejzajímavější část článku z listopadu 2014, jehož auto­rem je Ing. Ladislav Středa, CSc., pracující v oblasti kontroly zákazu chemických zbraní v národ­ních úřadech pro implementaci Úmluvy o zákazu chemických zbraní v ČR. Článek vy­šel ve Vojen­ských rozhledech a zde si dovolím prostřednictvím úryvku v úplném znění upozornit na důležitá fakta o dří­vějších útocích sarinem v Sýrii, které představují jistou paralelu k současnému útoku sarinem v Chán Šajchúnu v provincii Idlíb. Přičemž i tentokrát mezinárodní experti považují načasování che­mického útoku za podezřelé:

Používání chemických zbraní v Sýrii po vypuknutí občanské války

Dne 15. března 2011 proběhly ve městě Dará na jihu Sýrie a v dalších městech včetně Damašku protivládní demonstrace, které žádaly odstoupení prezidenta Bašára Asada a téměř půlstoletí trvající vlády strany Baas. Nakonec přerostly v občanskou válku, v průběhu které došlo i k použití chemic­kých zbraní. A z jejich používání se opakovaně vzájemně obviňovaly (a obviňují) syrská vláda a opo­zice. Podle zprávy inspektorů OSN ze dne 12. prosince 2013, která není bohužel volně přístupná, se v rámci ozbrojeného konfliktu v Sýrii chemické zbraně použily na pěti ze sedmi prověřovaných míst, a to Ghúta, Chán al-Asal u Halabu, Džabár, Sarákib a Ašrafíja Sahnája jižně od Damašku. Ve dvou případech chemické látky zasáhly pouze vojáky, v dalších také civilisty. Na čtyřech místech byl použit sarin, z toho jednou ve velkém množství.

Inspektoři ve zprávě uvádějí, že existují věrohodné důkazy o tom, že zde byly pravděpodobně nasa­zeny chemické zbraně, ale stále chybí dostatek informací o přesném sledu událostí při těchto úto­cích. Na místech hledali důkazy o raketových útocích, porovnávali vzorky odebrané zdravotníky a hovořili s oběťmi útoků a také s těmi, kdo je ošetřovali. Výsledek vyšetřování ovlivnil časový odstup od zkoumané události, první z útoků byl hlášen v březnu (Chán al-Asal) a poslední v srpnu (Ghúta), kterým je dále věnována pozornost.

• 19. března 2013 Chán al-Asal

Chán al-Asal se nachází nedaleko metropole Aleppo v syrské provincii Halab. Při tomto útoku zahy­nulo 26 osob a osm desítek lidí utrpělo zranění. Všechny oběti, mezi nimiž jsou i vojáci pravidelné armády a příslušníci prorežimních milicí, zemřely po akutních dýchacích potížích. Zpočátku nebylo zcela jasné, jaké chemické látky byly použity, uvažovalo se o pesticidech, koncentrovaném slzném plynu i možném úniku chemických látek z chemické továrny zasažené raketou. Až později se na zá­kladě analýz odebraných vzorků upřesnilo, že byl použit sarin.

I když z tohoto útoku byly okamžitě obviněny vládní síly, přesto vyvolal řadu pochybností. Podle rus­kých expertů na základě analýz odebraných vzorků nebyl sarin použitý v Chán al-Asalu průmyslové výroby a jako rozbuška byla použita trhavina hexogen, který není používán ve standardní munici. Sa­rin nesla podomácku vyrobená raketa Bašair-3, kterou vládní síly nepoužívají. Na základě těchto po­znatků dospěli k závěru, že při tomto útoku použili sarin nejspíše syrští povstalci. [12] V podobném du­chu se vyjádřila hlavní vyšetřovatelka komise OSN zkoumající porušování lidských práv v Sýrii Carla del Ponteová, podle které sarin použili povstalci, protože se mezi ně infiltrovali bojovníci z ci­ziny. [13] Členové této komise se ale do Sýrie nedostali, opírali se o stovky svědectví z rozhovorů s oběťmi, lékaři a zdravotníky.

Po dlouhých jednáních a odkladech dorazil do Damašku 18. srpna 2013 tým inspektorů OSN, kteří měli v Sýrii vyšetřovat zprávy o údajných chemických útocích ve třech oblastech. Jednou z nich byl Chán al-Asal, další dvě místa byla držena v tajnosti. Útok dne 21. srpna zásadně změnil mandát to­hoto inspekčního týmu.

• 21. srpna 2013 Ghúta

Tento nejrozsáhlejší útok s použitím chemických zbraní v oblasti Ghúta, východně od Damašku, si vyžádal stovky obětí, především žen a dětí. Útok ohlásila opozice, vláda i armáda však rozhodně po­přely odpovědnost a útok připsaly povstalcům. Dne 26. srpna zahájil svoji činnost vyšetřující tým OSN. Byl doprovázen členy povstalecké Syrské svobodné armády a syrským lékařem. Inspektoři v průběhu této mise hovořili s lékaři, zasaženými osobami, odebírali vzorky z půdy, stěry ze stěn, ze vzorků munice a odebírali i medicínské vzorky (krev, moč, vlasy). Odebrané vzorky byly poté analy­zovány ve dvou k tomu schválených laboratořích, ve Švédsku a ve Finsku.

Vyšetřování v oblasti Ghúta inspektoři OSN ukončili 31. srpna. Ve své zprávě konstatovali, že „Envi­ronmentální, chemické a lékařské vzorky, které jsme odebrali, poskytují jasný a přesvědčivý důkaz, že v oblasti Ghúta u Damašku byly použity rakety země-země obsahující sarin"; s doplněním, že útočníci použili téměř 400 litrů této látky. Vzhledem k bezpečnostní situaci nebyla mise schopna zdo­kumentovat úplný rozsah použití chemických zbraní nebo ověřit celkový počet mrtvých. Zpráva ne­obsahuje žádnou narážku, že to byl právě režim Bašára Asada, kdo sarin použil.

Ústřední problém vyvolává otázka, jaká munice byla při tomto útoku použita. V Příloze 5 zprávy in­spekčního týmu OSN je popsána zajištěná atypická chemická munice použitá k útokům v oblastech Zamalka/Ajn Tarma. Na částech této munice byla zjištěna přítomnost sarinu. Tým OSN popisuje ra­ketu použitou k chemickému útoku v Zamalce následovně: raketový motor o průměru 12 cm a délce 134 cm, prstenec obepínající stabilizátory s průměrem 31 cm, nadrážová hlavice přichycená 12 šrouby, její průměr 36 cm, délka cca 70 cm, pravděpodobný objem kapaliny v hlavici 56 ± 6 litrů.

Popisovaná atypická raketa mohla vzniknout rozsáhlou přestavbou sovětské dělostřelecké rakety M-21-OF používané v raketometu BM-21. Z této rakety byl použit motor, ovšem kromě bojové části byly odstraněny také původní složené stabilizátory udělující raketě rotaci a byly nahrazeny šesti hrubými, aerodynamicky nevýhodnými pevnými stabilizátory obepnutými prstencem o průměru 21 cm. Na přední část rakety bylo s pomocí příruby a šroubů uchyceno válcové těleso o vnějším průměru 36 cm. Jedná se o hrubou příležitostnou úpravu rakety, výsledné těleso má aerodynamicky značně ne­výhodný tvar i letové charakteristiky.

V další lokalitě, Muadamíja, byl nalezen samostatně raketový motor rotační sovětské dělostřelecké rakety M-14-OF, chemický detektor LCD 3.3 ale neukázal v místě dopadu této rakety přítomnost bo­jové chemické látky. [3]

Pochybnosti o původcích chemických útoků v Ghútě

I mezinárodní experti považují načasování tohoto útoku za podezřelé. Z hlediska syrského režimu by bylo zvláštní použít chemické zbraně v Damašku, a to právě v okamžiku, kdy zde byl nedaleko pří­tomen tým mezinárodních expertů OSN. Rovněž v době, kdy zaznamenává vojenské úspěchy na mnoha frontách a v okolí Damašku opozice vládní síly příliš neohrožuje. Určité rozpaky vyjádřil i ve­doucí mise inspektorů OSN, švédský expert Ake Sellström, který uvedl, že ho překvapuje vysoký po­čet udávaných obětí. Povstalci se snažili chemický útok prokázat snímky mrtvých a raněných. Ale na pohřby obětí nebyli pozváni žádní nezávislí pozorovatelé, takže způsob smrti pohřbívaných ani jejich počet nebylo možné nijak ověřit. Syrská opozice tvrdí, že si tento útok vyžádal na 1300 obětí, podle USA zemřelo 1429 lidí, z toho 426 dětí. Francouzská tajná služba, opírající se hlavně o videozá­znamy ze zasažených míst, odhaduje, že zemřelo nejméně 281 osob. Humanitární organizace Lékaři bez hranic již v sobotu 24. srpna jako první nezávislý zdroj potvrdila příjem na ošetření asi 3600 paci­entů, 355 z nich zemřelo.

Experti OSN upozorňují na poněkud nestandardní způsob průběhu vyšetřování. Inspektoři OSN byli přivezeni do míst, pošlapaných spoustou lidí, a hodnověrně už proto nebylo možné zjistit, co se tam vlastně stalo. Po celou dobu, co se nacházeli v místech vyšetřování, tam přijížděli nějací lidé a přivá­želi nové důkazy. Lze tedy předpokládat, že důkazy byly přemísťovány a zřejmě s nimi bylo manipu­lováno.

Ministr zahraničních věcí Ruské federace Sergej Lavrov prohlásil 17. října, že Rusko má důležitý dů­kaz k chemickému útoku v Damašku z 21. srpna. Podle něj sarin, použitý při tomto útoku, nebyl vyro­ben v profesionální laboratoři. Jeho složení je stejné jako u sarinu použitého ve vesnici Chán al-Asal 19. března, pouze má vyšší koncentraci. Útok v Chán al-Asal přitom podle všeho provedla Fronta an-Nusrá a důkaz, že sarin použitý ve východní Ghútě má stejné složení, je významným znakem, že útok provedla opozice. [14]

Stejně tak Carla del Ponteová na základě svědectví zasažených prohlásila, že chemické zbraně zřejmě použili syrští povstalci. [15] Se stejným tvrzením přišla i matka představená katolického kláš­tera na severu hlavního města Anežka Marie, která poukázala na to, že na videích zveřejněných po­vstalci se objevují těla týchž obětí na různých místech. [16]

Podle některých odborníků zpráva inspektorů OSN obsahuje sporné závěry a některé zjištěné údaje si vzájemně odporují. Z Přílohy VII zprávy je zřejmé, že v environmentálních vzorcích z oblasti Mua­damíje, kde mělo údajně dojít k chemickému útoku větší z obou zajištěných dělostřeleckých raket, ve skutečnosti nebyla zjištěna přítomnost sarinu. To ostře kontrastuje se zajištěnými medicínskými vzorky, které sarin opravdu obsahují. Na dalších dvou lokalitách (Zamalka/Ajn Tarma) byly environ­mentální vzorky odebírány o několik dní později, sarin zde však zjištěn byl. Podle testování dvěma na sobě nezávislými laboratořemi bylo u údajných obětí z Muadamíje 93 %, respektive 100 % vzorků pozitivních. To je více, než na zbylých dvou lokalitách. Je však v zásadě vědecky nevysvětlitelné, aby v případě, že oběti byly vystaveny útoku skutečně na testované lokalitě, nebyly nalezeny žádné pozitivní environmentální vzorky.

O tom, že tento útok výrazně pomohl opozici, svědčí i skutečnost, že po zprávách o údajném che­mickém útoku syrských vládních sil obdržela urychleně zásilku 400 tun zbraní, jednu z největších zá­silek zbraní, která se k ní za poslední dva roky dostala. V reakci na údajný chemický útok oznámil spojenec al-Ká'idy, islamistická Fronta an-Nusrá bojující v řadách syrské opozice, že se Asadovi po­mstí v alávitských vesnicích.

Naopak podle tvrzení představitelů Spojených států amerických svědčí o zapojení syrské armády i odposlechy. Jeden zachycuje zmatek po útoku, z něhož tajné služby vyvozují, že se útok vymkl z ru­kou, ve druhém zase zachytily, jak syrská armáda rozhodla vydat v oblasti útoku vojákům ochranné masky. [17]

Navzdory výše uvedeným pochybnostem, které se nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit, nabraly pod hrozbou leteckého a raketového útoku Spojených států amerických na Sýrii další události rychlý spád.

Středa, Ladislav, Zničení syrských chemických zbraní: další krok k celosvětovému chemickému odzbrojení,Vojenské rozhledy, 2014, roč. 23 (55), č. 4, s. 88-101, ISSN 1210-3292 (tištěná verze), ISSN 2336-2995 (on line).

Přímý odkaz na celý článek ZDE.