Jenže v našich sdělovacích prostředcích se smysluplných údajů širší veřejnost zpravidla nedopátrá a dochází pak k závěru, že jsou počty Romů u nás zatajovány. A tak se na internetu objevují nejrůznější odhady (a kolem toho dohady), vesměs převyšující oficiální údaje, sporadicky zveřejňované. O takových odhadech jsem se pokusil minulý měsíc čtenáře informovat v provokativním článku, když jsem si vypůjčil od alarmistů 1 milion Romů. V diskusi pod článkem pojednávajícím o tomto etniku, jak už to tak bývá, se nakupily nejrůznější vulgarismy. Ale objevila se zde i celá řada výhrad, opráv­něných i neoprávně­ných, zpochybňujících v článku uvedené cifry. Inu, mohl jsem si za to sám, když jsem se jasně a zřetelně od alarmistů nedistancoval. Ale než živý článek na blogu předělávat a opra­vovat, raději jsem ho celý smazal s tím, že se k odhadům ještě vrátím a pokusím se je uvést na pra­vou míru. A tak jsem publikoval včera poněkud delší návěští „Jsou počty Romů u nás utajovány?“, bez kterého by dnes rozebírané téma nebylo úplné.

Proč ale ve studiích expertů publikované počty našich romských spoluobčanů se laické veřejnosti nezdají být přesvědčivé? A proč ši­roká veřejnost Romy často vidí tam, kde by je podle úředníků vidět neměla? Inu, údajně tomu bývá tak proto, že se jednotliví odborníci do­sud nedo­kázali shodnout na přijatelné definici, podle níž můžeme někoho označit za Roma. Obzvláště když Romové netvoří jednolité spo­lečen­ství, ale dělí se do řady skupin a tyto skupiny pak dále do podskupin a rodů. Jenže u nás k takové shodě již došlo: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v listopadu 2016 ve své zprávě zve­řejnilo relevantní (závažná, důležitá) data, když uvedlo skutečné počty romských žáků podle vzdělá­vacích programů v základních školách ve školním roce 2016/17, kdy se na kvalifikova­ných od­hadech počtu romských žáků podílelo celkem 4 141 škol. A jak z této zprávy vyplývá, na zá­kladních školách máme celkem 33 858 romských žáků.

Ředitelé škol (po konzultacích s pedagogy, kteří v jednotlivých třídách působí) v rámci poskyto­vání svých kvalifikovaných odhadů o počtech romských žáků vycházeli z obecně užívané definice, kdy je za Roma označen takový jedinec, který se za něj sám považuje, aniž by se nutně k této přísluš­nosti za všech okolností hlásil, a/nebo je za něj považován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indi­kátorů. S ohledem na obsah definice a pojetí tohoto zjišťování je nezbytně nutné znát co nejvíce kontextových informací k jednot­livým žákům, přičemž takovými informacemi disponuje právě škola. Tudíž s těmito řádně podlože­nými početními stavy romských dětí na základních školách můžeme dále pracovat.

Tentokrát však vezmeme v potaz námitky a připomínky diskutérů, kritizujících počty, uváděné alar­misty. Tak třeba podle jednoho z diskutérů „Celkový počet žáků všech ZŠ je 880 000 (v roce 2015) a celkový počet obyvatel 10,5 milionu. Takže to máme 8,4 % populace na ZŠ. Jestliže je rom­ských žáků 33 858, tak aproximací podle celé populace by mělo u nás být 404 000 Romů. Pokud je fertilita Romů stejná, jako ostatní populace, je těch Romů 404 tisíce, pokud je vyšší, bude jich méně než 404 tisíce.“ Jiný diskutér mi přímo radil: „Měl jste tedy započítat 1,5 dítěte na rodiče a následně na praro­diče. Zjistil byste, že sice 2 na druhou jsou 4, ale 1,5 na druhou je pouze 2,25, tedy téměř polovina.“ Čímž doplnil námitky jiného kritika alarmistů, který byl toho názoru, že „Rodičů těch dětí nebude ani polovina, ale spíš ještě méně“.