V přímé volbě, která se má poprvé uskutečnit v příštím roce, si prezidenta zvolí voliči, v nepřímé měl naději na zvolení pouze kandidát některé z parlamentních stran. Není divu, že se pak vítěz stal stranickým prezidentem. Existují zastánci přímé i nepřímé volby. Kdo by se dostal tentokrát na Hrad, kdyby o prezidentovi rozhodovali jako dřív senátoři a poslanci?  

Nemastného neslaného Přemysla Sobotku prosazuje vlivná ODS. Je to jistě slušný člověk, ale to na prezidentování nestačí. Pravděpodobně by obyvatelům Česka příliš neškodil. Není totiž příliš známo, co za svou dlouholetou politickou kariéru vykonal.   

Z jiného těsta je Karel Schwarzenberg nominovaný stranou TOP 09. V jedné chvíli veřejně přiznal, že musel uplácet, aby mu české úřady vrátili, co jeho rodině zabavili komunisté. Nehledě na to, je považován za slušného a vtipného člověka. Svým chováním připomíná jednu reklamu na kočičí žrádlo, v níž jakýsi macek přesvědčuje diváky: „Já nespím, já jen odpočívám“. Jeho zvolení by bylo stejně absurdní jako miliardové dary českých voličů církvím eufemisticky nazývané restitucemi. V zemi plebejců se prezidentem kníže nemůže stát.   

Také socialisté mají svého kandidáta. Je jím Jiří Dienstbier. V politickém životě toho ještě moc nevykonal. Zatím jeho největším činem, který mu vysloužil pokárání některých straníků a úctu veřejnosti, bylo odstoupení z pražské radnice. Nechtěl mít nic společného s tamními čachry. Na prezidenta je to však málo. Je mladý, říkají všichni, z čehož plyne, že zvolen nebude.  

KDU-ČSL by ráda viděla na Hradě Zuzanu Roithovou, ale nemá dost poslanců, kteří by ji navrhli. Roithová si proto musí sehnat 50 tisíc podpisů, aby vůbec mohla kandidovat. Jiří Karas z KDU-ČSL by také rád kandidoval. V TOP 09 chce zase Schwarzenbergovi ubrat hlasy Klára Samková, jejíž předností je – jak sama
říká – že nás zná, tedy chudé lidi.   

Vypadá to tak, že kdybychom prezidenta volili nepřímo, nebyl by nikdo zvolen. Tedy byl, ale až po různých tajných dohodách, pletichách a úplatcích. Nakonec by možná prošel někdo jako v Klausově případě díky podpoře komunistů. Tato parlamentní strana ani svého kandidáta nenominovala. Někteří její představitelé říkají, že podpoří Miloše Zemana.  

To je vůbec zvláštní, nejvíc nadějí na zvolení mají ti, kteří nepatří do žádné parlamentní strany. Podle průzkumů vede Jan Fischer, o němž se říká, že je to Václav Klaus s lidskou tváří. Pěkně děkuji. Za ním se dotahuje Miloš Zeman, kterého by volili lidé s krátkou pamětí a kterého po devastující opoziční smlouvě podporuje i současný prezident. Neměl by projít ani nerozhodný Jan Švejnar, kterého podvedli už vprezidentských volbách v roce 2008.   

Vůbec se zdá, že mnozí se přihlásili jako prezidentští kandidáti pouze proto, aby se o nich mluvilo. Jana Bobošíková, Tomáš Vandas… Domnívají se, že si zvýší prestiž, když v budoucnu budou psát do svých strukturovaných životopisů: „Taky jsem v roce 13 kandidoval na prezidenta“. Je to mnohem horší než když se někdo účastní Olympijských her, nezíská medaili a potom bude celý život říkat, že závodil v Londýně. To je třeba příběh Vladimíra Dlouhého, kterému se po patnácti letech zastesklo po české politické scéně. Ladislav Jakl chce kandidovat snad jen z recese.  

Podobně Vladimír Franz. Také sochař Emil Adamec žijící v Hongkongu je ochoten prezidentovat. Má však podmínku, abychom mu zaplatili letenku.  

Už je to tak, kandidátů je mnoho, ale člověk si nevybere. Nejspíš bychom měli mít každý svého prezidenta.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.