Obama zvažoval vypsání sankcí vůči Venezuele několik měsíců. Spíš je pravděpodobné, že čekal na posvěcení oběma komorami Kongresu a na vhodnou příležitost.

Zmíněná omezení ve vztazích s Venezuelou jsou podobná těm, které Washington vyhlásil vůči Rusku. Postihují zejména některé exponenty caracaského režimu. Zakazují jim vstup na území USA a zmrazují jim konta v severoamerických bankách.

Sankce se vztahuje také na některé zboží. Nejedná se o mnoho položek, ale Spojené státy jsou pro Venezuelu největším obchodním partnerem na západní polokouli. Řada komentátorů soudí, že místní ekonomice nejvíc škodí nízká cena ropy ve spojení s nehospodárným vedením státu. 

Sankce mají dvojí účinek. Postihují zemi, na kterou jsou uvaleny, ale vždy víc obyčejné lidi, než jejich politické vedení. Vládci je totiž dokáží snadněji obejít.

Druhým účinkem je stmelení občanů kolem svých vůdců. Když demokratické státy bojkotovaly ve třicátých letech minulého století Itálii kvůli její agresi v Habeši, celý národ se semkl kolem Mussoliniho.

Podobné je to i dnes v Rusku, kde lidé hází veškerou vinu za příkoří, jež musejí snášet, na Západ a nikoli na Putina. Těžko se bude vysvětlovat režimu bratří Castrů, proč ostrov neprosperuje, když na něj nedopadají sankce Spojených států. Právě ony pomáhaly stmelovat režim.

Postihy USA vůči Venezuele jsou trestem za potlačování demokracie. Jen od začátku roku zahynulo přes třicet demonstrantů. Vláda také ztěžuje svým odpůrcům, aby ji kritizovali, konali schůze a podobně.

Těsně před Vánoci schválilo venezuelské Národní shromáždění prostou většinou hlasů ombudsmana, nejvyšší prokurátorku a šéfa kontrolního úřadu. Všichni mají blízko k vládě. Volba proběhla v rozporu s Ústavou. Ta vyžaduje, aby byli zvoleni dvěma třetinami poslanců. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.