Jsem přesvědčen, že většina obyvatel se v nyní platném znění státní hymnu nikdy neučila a ani učit nemohla. Proč k tomuto závěru dospívám?

Na internetu se dočteme, že slova písně „Kde domov můj“ napsal Josef Kajetán Tyl v roce 1934 pro divadelní hru „Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka“ s tím, že se objevují i ve hře z roku 1849 „Lesní panna, aneb cesta do Ameriky“. Dále se tvrdí, že 13. 12. 1918 byla schválena první sloka písně „Kde domov můj“ jako první část státní hymny. Tvrzení o tom, že se jednalo o státní hymnu, však není pravdivé.

Ve Sbírce zákonů a nařízení Republiky československé státní hymna nebyla nikdy uvedena. Stalo se pouze to, že ministerstvo obrany vydalo dne 13. 12. 1918 výnos o tom, že píseň „Kde domov můj“, její první sloka, se má hrát při slavnostních příležitostech. Později ministerstvo školství zakázalo změnu textu. V roce 1919 nařídilo ministerstvo vnitra, že při hymně se musí stát. Z těchto tvrzení však nelze dovodit, že by Česká republika měla státní hymnu, naopak. V praxi se jednalo pouze o slova písně, která byla neoficiálně považována za národní a ne za státní hymnu.

Neexistence stání hymny byla v minulosti těžce nesena. To se projevilo i při odůvodňování Zprávy výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 559) o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků, a o opatřeních proti závadným označením (tisk 632), které provedl ve čtvrtek 15. října 1936 zpravodaj výboru, legionář, poslanec za Československou stranu národně socialistickou a pozdější předseda Nejvyššího soudu profesor Ferdinand Richter. Ten uvedl: „Slavná sněmovno! … Při projednávání vládního návrhu bylo předmětem úvah také užívání státní hymny jakožto dalšího symbolu státní svrchovanosti, jejího užívání důstojného a vhodného - resp. i otázka a problém, aby tohoto státního symbolu nebylo užíváno někdy snad zbytečně anebo nevhodně. Vzhledem k tomu však, že instituce státní hymny samé není dosud zákonem upravena a že nebylo po ruce ani dostatek legislativního materiálu, omezil se ústavně-právní výbor na resoluci, která je připojena. K osnově zákona a kterou rovněž doporučuje slavné posl. sněmovně k přijetí.

Tato resoluce zní:

"Vláda se vyzývá, aby v nejbližší době předložila k ústavnímu projednání zákon o státní hymně a o jejím užívání.""

V našem právním řádu se objevil výraz „hymna“ až po doplnění Zákona na ochranu republiky vládním nařízením č. 20/1939 Sbírky zákonů a nařízení republiky Česko-Slovenské. Jím vláda Republiky Česko-slovenské měnila a doplňovala Zákon na ochranu republiky. Tehdy vláda podle Článku II. Ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. 12. 1938, číslo 330/1938 Sb. z. a n. rozhodla, že se zákon doplňuje o § 14b, kde bylo mimo jiné řečeno, že kdo potupí jméno nebo symbol republiky nebo některé její země, zejména její znak, vlajku, barvy nebo hymnu, …. bude potrestán pro přečin vězením od 8 dnů do 6 měsíců. V té době však státní hymna neexistovala a toto ustanovení lze chápat v souvislosti s hymnou pouze jako ustanovení související s hymnou zemí, případně ho lze chápat jako ustanovení vztahující se do budoucnosti.

Později se ustanovení o hymně dle právních norem uplatňovaných na území našeho státu vztahovalo pouze k říšské hymně dle Zákona o služebním pozdravu veřejných zaměstnanců. Až později v souvislosti se zákonem č. 231/1948 Sb., o ochraně lidovědemokratické republiky, který byl zrušen v roce 1950, byl zakotven trestný čin potupení symbolu republiky – státní hymny. Ani v tomto případě však text státní hymny nebyl definován. Nedefinovala jej ani odborná literatura. Podobné platí o pozdějším Trestním zákoně č. 86/1950 Sb. – v § 124.

Poprvé se tak v právně závazném znění státní hymna s uvedením jejího znění objevila až při realizaci Ústavního zákona č. 46/1990 Sb., schváleném dne 27. 2. 1990. V něm Federální shromáždění v Článku 3 uložilo České národní radě upravit státní hymnu České socialistické republiky.

Dne 13. 3. 1990 Česká národní rada schválila Ústavní zákon č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky. Podle Článku 4 státní hymnu České republiky tvoří první sloka písně Františka Škroupa na slova Josefa Kajetána Tyla „Kde domov můj“. Přesné znění první sloky písně zákon neuváděl a musí se tak vycházet z teze, že znění naší státní hymny odpovídalo znění první části národní hymny, která byla zpívána za První republiky. Tehdejší znění národní hymny odpovídalo této první sloce, ale lišilo se od později platné státní hymny.

Osobně se domnívám, že státní hymna ČR v roce 1990 obsahovala pouze první sloku písně proto, že:

a) první sloka i z této písně tvořila tzv. Českou hymnu, jak vyplývá, mimo jiné, z jejího znění otištěného ve Věstníku ministerstva školství a národní osvěty, ročník XV. výnos z 9. 5. 1933, číslo 39. Toto znění navazuje na znění písně ze zpěvohry Fidlovačka z roku 1834, které však zachycovalo i druhou sloku.

b) druhá sloka písně nikdy nebyla součástí národní hymny (a ani státní hymny Československé republiky). To souviselo, mimo jiné, i se světským charakterem Československé republiky a s tím, že za T. G. Masaryka nebylo možné, aby tento charakter byl narušen příklonem k jakékoliv církvi a zpívalo se o „kraji bohumilém“.

Podle Článku 6 Ústavního zákona č. 102/1990 Sb., o státních symbolech České a Slovenské federativní republiky, státní hymnu ČSFR tvořily hymna České republiky a první sloka hymny Slovenské republiky. Na rozdíl od státní hymny ČR, státní hymna SR měla dvě sloky, proto bylo nutné pro zachování rovnosti prohlásit za součást státní hymny ČSFR pouze první sloku slovenské hymny.

Podle Článku 14 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., jsou státními symboly České republiky státní znaky atd., ale i státní hymna. Státní symboly a jejich používání měl upravit zákon. To se stalo zákonem č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky.

Podle textu původního zákona č. 3/1993 Sb. odpovídala státní hymna první sloce písně Františka Škroupy na slova Josefa Kajetána Tyla „Kde domov můj“, jejíž text a notový záznam byl dle § 7 přílohou 6 tohoto zákona. V této příloze, která byla kopírováním staršího textu, však byly uvedeny dvě sloky, z nichž pouze jedna odpovídala oficiálnímu znění státní hymny. Tato nepřesnost byla upravena zákonem č. 154/1998 Sb., kdy došlo k nahrazení přílohy č. 6 zněním české hymny tak, jak byla používána za První republiky jako národní hymna. Toto znění je nyní platným zněním naší státní hymny.

V praxi po novele z roku 1998 se již nepoužívalo zavádějící znění přílohy zákona o státních symbolech z roku 1993, které obsahovalo nejen první sloku, ale i sloku druhou. Při změně zákona se pak změnil i text hymny, když se již nepoužíval výraz „stkví“ a používá se nově „skví“, stejně tak místo „jest“ se požívá slovo je.

Zároveň došlo i ke grafické změně, a to jak v notovém zápisu, tak ve slovním uspořádání, když výrazem „a to je“ začíná nová věta.

Většina obyvatel České republiky se tak narodila v době, kdy buď vůbec neexistoval oficiální text státní hymny, nebo tento text stání hymny neodpovídal jejímu stávajícímu znění.

Tvrdit tak, že se občané učili nynější znění státní hymny ve škole, tak neodpovídá pravdě. Stejně tak je nekorektní napadat kohokoliv, a to včetně mluvčího prezidenta republiky, kterého můžeme hodnotit různě, že nezná státní hymnu.

Při kontrole záznamu z akce a čtení článku v Blesku zjistíme, že tiskový mluvčí:

a) nebyl svolavatelem akce,

b) byl na ní pozván,

c) požádal těsně před zahájením zpěvu o text na památku, a ne proto, aby jej používal.

d) Jiří Ovčáček text hymny při zpěvu nesledoval. Pohlédl do něj pouze při vstupní orientaci, co je na papíře. Asi i mne by zarazilo, když by mi někdo dal text hymny, který by obsahoval jiná než zákonem stanovená slova a uvažoval bych, co je za tím. Asi až později by mi došlo, že nejde o text hymny, ale o text písně. Pak bych si i já ověřoval, co je za tím a zda tam nejsou rozdíly a pokud ano, tak jaké.

Při sledování naší milované ČT jsem se domníval, že tiskový mluvčí prezidenta nezná hymnu, a byl z toho šokován. Později jsem zjistil, že jsem ho podezíral neprávem. Do textu hleděl pouze několik sekund po obdržení údajného textu hymny při zahájení zpěvu po dobu přemýšlení o rozdílu v textech a dále při zpěvu druhé sloky písně, která však nikdy nebyla součástí hymny. Budu rád, když příště z veřejných zdrojů získám poctivé informace.