Delší dobu jsem nic nekomentoval. To, co se děje, však výrazně porušuje pravidla slušnosti a ohleduplnosti k protivníkovi. Blíží se volby. Rozlévá se všude špína. Často bez reálného podkladu, pouze na základě fám a teoretických možností, že něco mohlo se stát, že něco mohlo být zneužito atd. a to bez jediných předložených důkazů o zneužití. Na ty, co ji rozlévají, pak dotčení ošklivě reagují. Přestože se jim nedivím, chtělo by to trochu více sebekontroly. Uvědomuji si ale, že Kubiceho zpráva například přes vítězství levice ve volbách umožnila vznik pravicové vlády, když přispěla ke snížení počtu hlasů a v důsledku toho ke shodě co do počtu mandátů levicí a pravicí. Pravicový prezident pak zvolil pravicového premiéra. Není důležité, že se špína neprokázala. Pravice zvítězila nad očerněnými levicovými politiky a politická mapa státu se změnila. Kubice se později stal v pravicové vládě ministrem vnitra. Na pravdě nezáleželo. Mnozí se pak řídí logickou zásadou, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. S tím demagogové počítají. Na pravdě skutečně mnohdy nezáleží. Účel světí i špinavé a podlé prostředky.

Dnes jsme ve škole se studenty probírali získávání informací z veřejných rejstříků atd. Bylo zajímavé sledovat, jak se měnila atmosféra ve třídě, když si studenti sami ověřovali mediálně dostupné informace z oficiálních zdrojů. Chtěli řešit Čapí hnízdo. Tak jsme jej řešili. Možná by na podobnou přednášku měli chodit i naši novináři a policisté. Třeba by se něco nového dozvěděli a kauzy by se neřešili tak dlouho a podivně.

Pak se mne studenti ptali na nedělní aféru. Tak jsem jim doporučil si ověřit, kdo financuje ty, co s aférou přišli v ČR a zda tam nenachází dosti podobné zdroje financování jako u některých dalších subjektů. Probírali jsme, jak se dostat k oficiálním zdrojům informací a co z nich vyplývá. Velmi zajímavé výsledky.

Vůbec nechápu, proč Babiš relevantní informace neuvádí a místo toho hovoří o spiknutí. Mnohé veřejné zdroje by poskytly každému důležité informace, které by vše postavily do jiného světla, než uvádí sdělovací prostředky. Stejně tak mne překvapuje, že Babiš nedává trestní oznámení na pomlouvače. Jedná podobně, jako se jedná ve věci urážek českých dětí a poškozování našich podnikatelů. Prý to jsou rasisté a do ČR se nemá jezdit. Přiznám se, že to pravděpodobně nejenom u mne vyvolává vážné znepokojení. Nejde o to si předvolat velvyslance, ale o to, aby jednaly orgány činné v trestním řízení, které nás občany mají před trestnou činností chránit. Nechá-li stát beztrestně poškozovat své podnikatele tím, že někdo bude jiné vyzývat, ať něco nedělají, někam necestují atd. a to na základě prokazatelně nepravdivých údajů, pak stát dovolí nejen poškozování své země a svých obyvatel, ale porušuje základní principy právního státu. Obyvatelé pak těžko mohou samostatně žalovat v cizině takovéhoto pomlouvače a domáhat se náhrady újmy. Je tak důvod i k trestní represi.

V té souvislosti mne napadá:

Trestní zákoník

Místní působnost

§ 4

Zásada teritoriality

(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na jejím území.

(2) Trestný čin se považuje za spáchaný na území České republiky,

a) dopustil-li se tu pachatel zcela nebo zčásti jednání, i když porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo

b) porušil-li nebo ohrozil-li tu pachatel zájem chráněný trestním zákonem nebo měl-li tu alespoň zčásti takový následek nastat, i když se jednání dopustil v cizině.
§ 357

Šíření poplašné zprávy

(1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1 nebo jinou nepravdivou zprávu, která je způsobilá vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa anebo bezdůvodnou záchrannou práci integrovaného záchranného systému sdělí soudu, orgánu Policie České republiky, orgánu státní správy, územní samosprávy, nebo jinému orgánu veřejné moci, právnické osobě, fyzické osobě, která je podnikatelem, anebo hromadnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.

Komentář k pojmu poplašná zpráva pak uvádí:

„Poplašná zpráva

Poplašnou zprávou je taková zpráva, která je podle svého obsahu způsobilá vyvolat obavy z nějakých, byť i neurčitých budoucích událostí zasahujících nepříznivě do života alespoň části obyvatelstva nějakého místa např. tak, že by došlo k ohrožení života lidí a jejich majetků anebo avizovaná událost svými následky mohla jinak negativně život lidí ovlivnit nebo omezit, jako je tomu např. u hrozby nebezpečí válečného konfliktu, protržení hráze přehrady a zaplavení vesnic či měst anebo výbuchu jaderné elektrárny a radioaktivního zamoření okolí apod. Účelem poplašné zprávy je tedy snaha vyvolat u obyvatelstva obavy o život, zdraví anebo o osobní majetek, popř. obavy, že budou porušována základní práva a svobody zaručené Listinou základních práv a svobod apod.

Taková zpráva musí být nejen poplašná, ale i objektivně nepravdivá, tj. v rozporu se skutečností (skutečným stavem) nebo skutečnost značně a tendenčně zkreslující.

Při hodnocení konkrétního jednání pachatele je třeba pečlivě hodnotit charakter a povahu jeho projevu z naznačených hledisek, aby bylo odlišeno šíření poplašné zprávy od, byť i subjektivního, hodnocení situace, při které např. hrozí nebezpečí válečného konfliktu, nebo od kritiky určitého zařízení jako např. jaderné elektrárny z hledisek ekologických, v rámci kterých jsou vyslovovány i určité obavy z nebezpečnosti takových zařízení pro životní prostředí i obyvatele daného regionu (srov. čl. 17 LPS, zaručující svobodu projevu a právo na informace).“

(ŠÁMAL, Pavel, ŠÁMALOVÁ, Milada. § 357 [Šíření poplašné zprávy]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3312.)

§ 184

Pomluva

(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Dle citovaného komentáře nezáleží na tom, zda osoba, jejíž vážnost mohla být ohrožena, si toho byla nebo mohla být vědoma. Pomluva se může týkat i osoby, která si ohrožení své vážnosti neuvědomuje, např. dítěte, osoby se sníženými duševními schopnostmi, jakož i odsouzeného. Čest totiž zcela neztrácí ani pachatel trestného činu, neboť takový čin zpravidla nezasahuje všechny oblasti jeho života, a proto jeho čest v oblasti, které se spáchaný trestný čin nedotýká, je i nadále zachována. Nezáleží také na tom, zda se postižená osoba o pomluvě dověděla. Ochrana je totiž poskytována i osobám dlouhodobě nepřítomným, a dokonce i zemřelým, pokud je pomluva způsobilá značnou měrou ohrozit jejich vážnost.

(ŠÁMAL, Pavel. § 184 [Pomluva]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1826.)

Uvědomuji si, že toto ustanovení chrání jednotlivce, ale i tak se domnívám, že by v jisté kauze našlo uplatnění.

§ 356

Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo

b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.

Dále mne napadá trestní řád:

§ 1

Účel zákona

(1) Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.

§ 2

Základní zásady trestního řízení

(3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí.

(5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

V duchu si tak přestavuji evropský zatýkací rozkaz osoby na možného pachatele trestného činu cestujícího po cizině jako turista, návštěvník či aktivní účastník například kulturních či sportovních utkání.

Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

§ 193

(1) Byl-li vydán příkaz k zadržení, příkaz k zatčení nebo příkaz k dodání do výkonu trestu nebo byly-li učiněny soudem úkony směřující k dodání osoby do výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody a nepodařilo-li se ji ve lhůtě 6 měsíců od vydání příkazu nebo provedení uvedených úkonů zadržet, zatknout, nebo dodat do výkonu takového trestu nebo ochranného opatření, předseda senátu vydá bez zbytečného odkladu evropský zatýkací rozkaz; v přípravném řízení tak učiní soudce na návrh státního zástupce, který jej podá bez zbytečného odkladu po uplynutí téže lhůty. Lze-li důvodně předpokládat, že se osoba, o jejíž předání jde, zdržuje v jiném členském státu, je možné evropský zatýkací rozkaz vydat i před uplynutím lhůty 6 měsíců.

(2) Evropský zatýkací rozkaz se vydává na stanoveném formuláři a obsahuje náležitosti v něm uvedené. Evropský zatýkací rozkaz lze vydat pro skutek, za který

a) lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s nejvyšší délkou trvání nejméně 1 rok, nebo

b) má být vykonán nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody v délce nejméně 4 měsíce.

Prostě zdá se mi, že v naší zemi se právo moc neuplatňuje. Je to škoda. Kéž bych se pletl. Třeba se i dočtu, že se na stíhání možných pachatelů trestné činnosti naše sdělovací prostředky ptají například Nejvyššího státního zástupce místo toho, aby řešily hlouposti. Zákon musí platit pro všechny a to i pro světu známé cizince.