Mám klienta. Je to cizinec, podnikatel, stíhaný pro daňovou trestnou činnost. Nevím, dopustil-li se jí. Možná ano, možná ne. Z dokumentace, kterou znám, mi to zatím jednoznačně nevyplývá, ale není mi zpřístupněno vše. Pro mne to, zda je vinen, ani není důležité. Jako advokát musím hájit práva všech a ochraňovat i jejich právo na spravedlivý proces. Někdy to není milé, ale právo se musí hájit všem.

Dne 2. 12. 2019 byl klient zadržen, dne 3. 12. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání a dne 4. 12. 2019 byl soudem vzat do vazby. Domáhal se toho, aby dostal usnesení o vzetí do vazby v jazyce členského státu EU, kde je jeho mateřština úředním jazykem. Nejde o nic exotického, na co nemá nárok. Každý z nás, kdyby se mu něco podobného přihodilo například při havárii automobilem v cizině, by rád věděl, co mu policisté či soudci píší.

Listina základních práv EU obsahuje Hlavu VI s názvem Soudnictví, kde je uveden i čl. 48 věnovaný presumpci neviny a právu na obhajobu. Zní: „Každý obviněný se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem. Každému obviněnému je zaručeno respektování práv na obhajobu.“

Tento čl. 48 má totožné znění jako čl. 6 odst. 2 a 3 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), které znějí: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva:

a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; b) mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby; c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují.“ A tak dále.