Dokonce i ústavní právníci nedávají odpověď na základní otázku: Proč chápeme úlohu prezidenta a význam slova jmenuje při analogické právní úpravě jinak, než bylo v historii s výjimkou úseku po Únoru 1948 do listopadu 1989.

Možná by bylo vhodné si připomenout text ústavních předpisů od vzniku Československé republiky, jak se kdy prezidenti zachovali při jmenování nejen ministrů, ale i profesorů atd., jak prosazovali svůj názor na něčí jmenování (například Beneš byl na základě přání Masaryka ministrem zahraničí opakovaně od 14. listopadu 1918 do 18. prosince 1935, kdy se stal po Masarykovi druhým prezidentem, i tehdy, když jinak jeho strana nebyla ve vládě). Význam slova jmenuje byl historicky chápán jako právo a povinnost rozhodnout, ale ne jako povinnost jmenovat konkrétního člověka. Například u profesorů vysoké školy předkládaly vysoké školy do Února 1948 celkem 3 návrhy na jmenování profesora na jednu profesorskou stolici. Asi někteří chtějí, aby se navrátily poúnorové pořádky a prezidenti se stali pouhými podepisovači a přestali být osobnostmi chránícími zájmy obyvatel tak, jak se domnívají prezidenti, že je správné.

Kritika přístupu prezidenta ke jmenování spojená s tvrzením o porušování Ústavy není však jen chybou kritiků prezidenta. Za srovnatelnou chybu, ne-li dokonce za chybu větší, považuji přístup Kanceláře prezidenta republiky. Asi by měla zveřejnit statistické údaje, jaké ji například byly předloženy návrhy na jmenování, kolika návrhům bylo vyhověno a kolika ne atd. od vzniku Československé republiky. Nepochybuji, že stávající kancelář prezidenta má k dispozici údaje nejen z vlastní činnosti, ale i z činnosti Kanceláře dle zákona č. 135/1991 Sb., o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 16/1976 Sb., o Kanceláři prezidenta Československé socialistické republiky, zákona č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky, ve znění zákona č. 129/1970 Sb. a zákona č. 654/1919 Sb., kterým se zřizuje Kancelář presidenta republiky. Když kancelář mlčí a neargumentuje vůči veřejnosti i odborníkům historickými údaji, tak se nedivím tomu, co se děje. Možná i díky ní budeme mít jiného prezidenta.