Plně souhlasím s upozorněním docenta Koudelky v článku "Debakl Bradáčové a nejen její" (http://www.ceska-justice.cz/bl…/debakl-bradacove-nejen-jeji/) na případné nedostatky v činnosti některých státních zástupců. Nelze tolerovat vzniklou situaci, kdy je vážné podezření, že někteří státní zástupci napomáhají nerespektování práva. Nejde jen o kauzu Rath, ale i o věci týkající se běžných občanů. Pokud na možné nerespektování práva ze strany státní moci advokát upozorní dokonce v rámci hlavního líčení ve své závěrečné řeči, je vůči němu podán návrh nejmenovanou mediálně propagovanou státní zástupkyní na prověření, zda nespáchal kárné provinění. To se advokáti nemají ptát a vyjadřovat pochybnosti svých klientů? To nemají obhájci sloužit spravedlnosti a zájmy klientů nemají mít přednost před jejich osobními zájmy?

Kladu si zásadní otázku: „Jak má advokát plnit své povinnosti a chránit právní stát a práva svých klientů, pokud by nesměl bez obav z odvety ze strany některých představitelů moci výkonné upozornit na možné nedostatky v činnosti státního aparátu? Není situace v činnosti státního zastupitelství natolik závažná, že by mělo dojít ke změně právní úpravy státního zastupitelství a k vytvoření systému účinné kontroly jeho činnosti, když se zdá, že dosavadní kontrola je velmi diskutabilní? Nevolá vzniklá úroveň prosazování práva v některých případech po vzniku vyšetřovací komise k prověření jeho činnosti?“ Tím nezpochybňuji soustavu státního zastupitelství jako celku a ani to, že o činnosti většiny státních zástupců nepochybuji a vážím si jí.

Nejsem členem Unie obhájců. Plně však chápu kolegy, kteří při jejím vzniku napsali: „Založili jsme Unii obhájců. Založili jsme ji proto, že se, převážně jako obhájci, ale nikoliv jen ve „svých“ klientských věcech, setkáváme s postupy orgánů činných v trestním řízení, k nimž máme vážné odborné výhrady.

Založili jsme Unii obhájců, protože v demokratickém právním státě má být potřeba každé represe, každého mocenského postupu posuzována v kontextu se stejně naléhavou potřebou respektu k lidským a občanským právům. Poněkud zjednodušeně řečeno, represe a občanská práva mají být v rovnováze.

Založili jsme Unii obhájců, protože máme intenzivní pocit, že přesně toto u nás momentálně chybí. Pomyslné vahadlo (kyvadlo?) se naklonilo trvale a značně na stranu represivních složek, což je problém sám o sobě. Možná ale ještě horší je, že se tak děje za obdivu nemalé části veřejnosti, medií a jak už to v takových případech bývá, i řady politiků.“

Jsem přesvědčen, že by kolegové v létě 2014 Unii obhájců nezaložili, pokud by státní moc jednala tak, jak lze v demokratickém státě očekávat. Státní moc nemusí vycházet vstříc zájmům našich klientů. To nikdo z nás nechce. Musí však hájit zájmy všech a dbát na postih každého možného viníka, a nejen někdy a někoho. Musí měřit všem stejně a zasahovat do lidských práv jen v nezbytně nutném rozsahu. Osobně jsem výhrady k činnosti představitelů moci výkonné neměl nikdy tak silné, jako je mám v několika posledních letech.

Jsem zvědav, jak dopadne můj podnět k omluvě za jednání nejmenované osoby, který byl z nejmenovaného státního zastupitelství minulý týden odeslán na Nejvyšší státní zastupitelství. Bude dáno další upozornění České advokátní komoře na mé údajně neetické jednání, když chci žít v právním státě a hájit své spoluobčany proti možným pochybením představitelů státní moci?