Nové školní osnovy, které posvěcuje ministr školství Mikuláš Bek, nepočítají s výukou ruštiny na základních a některých středních školách. Proti tomu protestuje asociace rusistů, přičemž uvádí tvrdá data ohledně výuky tohoto jazyka, který si jako druhý cizí jazyk v současné době vybírá asi sedm procent žáků a studentů. Ostatně, jak jste na tom s ruštinou vy?
Do první třídy základní devítileté školy (ZDŠ) jsem nastoupil v září 1967, stejně jako náš pan prezident. Výuku ruštiny jsme měli od čtvrté třídy, zakončil jsem ji maturitou, vysokoškolskou zkouškou a nakonec jazykovou zkouškou při doktorském studiu.
Vzhledem k historickým tématům, jimiž se zabývám, jsem za nějaké znalosti tohoto jazyka rád. Psát historické práce o československých legiích, o Ludvíku Svobodovi či o Československé lidové armádě bez znalosti ruštiny opravdu nelze. Téměř u žádné z odborných publikací, které mi za poslední desetiletí vyšly, bych se bez ruštiny neobešel.
Je i pro ostatní tento jazyk důležitý?
Sám jste uvedl, že podle asociace rusistů se v současné době dobrovolně tento jazyk učí asi sedm procent žáků a studentů. Je to samozřejmě menšina, ale jako menšina snad má nárok na určitou ochranu. Ostatně chráněny jsou u nás vehementně menšiny výrazně menší. Na podzim 1976, když jsem nastupoval do prvního ročníku gymnázia v menším městě ve východních Čechách, jsem si jako druhý jazyk mohl vybrat jen němčinu či francouzštinu, aprobovaný učitel angličtiny na oné škole tehdy nebyl.
Závidíte Spojeným státům jejich prezidenta Donalda Trumpa?Anketa
Ale vždyť ministr je také učitel a docent k tomu…
Hmm, tak se na to podívejme trochu podrobněji, a stačí k tomu otevřené zdroje. Doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D., vystudoval muzikologii a doktorskou disertaci sepsal na téma hudební sociologie. Tedy standardním učitelem s pedagogickým vzděláním rozhodně není. Ostatně již v jednom našem rozhovoru jsme se shodli, že jeho profese by se hodila spíše k resortu kultury. Tamní ministr, Mgr. Martin Baxa, naopak pedagogem je.
V případě habilitace bývá vyžadována autorská monografie; nahlédnutím do katalogu Národní knihovny zjistíte, že v této oblasti má dotyčný pouhé dva zářezy. Vysokoškolské skriptum z roku 1993 a jednu monografii z roku 2003. O rok později byl habilitován, takže kniha s názvem „Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti“ byla asi jeho habilitační prací. Připomíná mi celou řadu našich docentů, kteří s vypětím sil zplodí jedinou samostatnou monografii, získají na ni titul, a pak z toho až do důchodu desítky let žijí.
Jaké asi může být praktické využití hudebního sociologa?
V této oblasti jsem naprostý laik, takže opravdu nevím. Logickou úvahou a s využitím reálné situace mne ale napadají dvě základní možnosti. Dotyčný buď působí na katedře hudební sociologie a vychovává další hudební sociology, což je však poněkud Ponziho schéma (označují se tak podvodné investiční operace, kde investoři svěřují provozovateli fondu peníze za účelem jejich zúročení, avšak provozovatel tyto peníze dále neinvestuje, ale namísto toho pouze vyplácí prostředky fondu jen některým investorům; pozn. red.), nebo se dá na politiku. A působí v resortu, pro nějž nemá odpovídající vzdělání a zkušenosti, takže se musí naprosto ve všem spoléhat na podřízené, aniž by byl schopen výsledky jejich činnosti či nečinnosti jakkoli posoudit. Případně mohou v různou dobu platit obě možnosti, ale vzhledem k následkům pro širokou veřejnost bych spíše preferoval ono Ponziho schéma.
Jak vy obecně nahlížíte na ministerstvo školství?
Jak to asi muselo být krásné před 23. březnem 1848. Toho dne totiž nejvyšším rozhodnutím vzniklo ministerstvo veřejného vyučování Rakouského císařství. A tím okamžikem začaly školské reformy, přičemž mám neodbytný pocit, že každá nová reforma vytváří stav horší, než byl před ní. Ovšem v současné době by se resort mohl, mj. v očích učitelské veřejnosti, aspoň trochu rehabilitovat.
Jak?
Zcela jistě jste zaznamenal, že v poslední době se nejen u nás, ale také na Slovensku, stávají učitelé základních a středních škol cíli teroristických útoků. Případ z Rudolfova u Českých Budějovic, kde žákovi při útoku selhala zbraň a statečná učitelka ho dokázala zpacifikovat, jen náhodou neskončil tragédií. Učitelství na základních a středních školách by proto měl být přiznán charakter rizikové profese. Včetně snížení důchodového věku. Už jen stav, že je řídí ministerstvo školství, by mohl být dostačujícím důvodem k přiznání rizikovosti.
Skutečnost, že toto pondělí se na dvou místech stali učitelé cílem vyhrožování či přímého útoku, ukazuje na skokově se zhoršující situaci. Na Slovensku byla minulý týden zavražděna učitelka a spolu s ní jedna studentka, další je ve vážném stavu v nemocnici. Na rozdíl od policistů a vojáků ale učitelé nemají k dispozici žádný prostředek k sebeobraně, ani k ní nejsou připravováni a cvičeni.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Mělo by učitelství získat statut rizikové profese?
autor: Jan Rychetský
