Václav Polívka: Když jsem byl osloven v Černošicích, abych udělal k výročí Karla Kryla koncert (pochopitelně ne radnicí a ani úsek kultury na to nedá nic, prý chci zneužít jeho odkaz), odpověděl jsem, že jeho revivaly jsou trapná neposlouchatelná hrůza, jeho následníci neexistují a pokud ano, jejich koncert nikoho nebude zajímat. Kryl je pro většinu lidí, omílajících donekonečna několik jeho dnes zcela krotkých písní, modla a symbol boje s komunisty a Ruskem. Nikdo nechce slyšet, že útočil ve skutečnosti na hlupáky a darebáky, což mu vyneslo po roce 1990, kdy poukázal na skutečnost, že zůstali u moci dál, jen se přejmenovali na demokraty, naprostý nezájem a pomluvy. Svůj názor na uctívání obětí válek, do kterých zločinci u moci pro svůj zisk nutí násilím obyčejné slušné lidi, vyjádřil jasně a stručně. "Chcimír" se takovým dnes nadává. Sám se vůbec nepovažoval za protestovatele a jeho neznámá tvorba ještě čeká na své objevení, přičemž její kvalita je nedostižná.

Přesto jsem zapátral a našel dle mého názoru velmi zajímavé písničkáře, tvořící podobně jako Kryl, nebo Havlíček Borovský, nebojící se pojmenovat věci pravými jmény. Posuďte sami, jestli odpovídají obrazu bezzubých pologramotných dezolátů a proruských sviní se školou života, kolem kterých je třeba kopat příkop, jak jsou dnes popisováni odpůrci našeho militaristického korporátního fašismu, kde už se zase děti modlí, jak si přeje Veličenstvo, zakazuje se hrát a zpívat, co jeho pohůnkům není po chuti, a posílají se další sedláci na led, aby si jako neznámí vojíni za pány v nejlepším případě jen lámali nohy. V následujícím rozhovoru jsem položil otázky oběma protagonistům, Jorkovi i Radomíru Švecovi.

Znáte se, slyšeli jste jeden o druhém?

J, RŠ: Zatím jsme neměli navzájem tu čest, ale moc se na společné hraní těšíme. Většinou to bývá oboustranně obohacující.

Kdy jste napsali první píseň s kytarou a o čem byla?

J: Myslím si, že byla o lásce, jak jinak, ale naštěstí je ztracena.

RŠ: V 17 letech. O trápení s holkou, která vůbec nevěděla, že ji až po uši miluji. Takže velká klasika.

Vzory tehdejší, pozdější, současné?

J: Nohavica, Kryl, Vlasta Redl... to oni za všechno můžou.

RŠ: V deseti Dalibor Janda, pak Olympic, v sedmnácti Kabáti, v osmnácti Queen, ve dvaceti Oasis, pak úplně všechno - klasika, jazz, metal, pop-rock, chansony. Každou chvíli se mi líbil někdo jiný a to mám až dodneška. Pepa Nos - potkali jsme se před třemi lety na dvou koncertech. Je pro mě jedním ze symbolů roku 89.

Témata písní, inspirace?

J: Nápady na písně přicházejí nahodile a nečekaně. Někdo vleze do studia a udělá písničku. U mě je to o nějakém vnějším podnětu a následné vnitřní potřebě. Tak vzniká poezie, lyrika, epika, láska, něha, humor, ale i ironie, výsměch, satira, protest. Těžké je napsat to jednoduše a přitom s pointou. Hlavní je pro mě pravda a její hledání. Líbí se mi kromě Kryla myšlenky a tvorba Husa, Komenského, Masaryka, Čapka, Seiferta.

RŠ: Různě. V mé autorské pop-rockové kapele Biopop témata život a věci, které ho přesahují, ve své autorské písničkářské dráze z těch vážných hlavně téma svobody, politické satiry, nebo jsou to písničky žertovné.

V dětství hudební prostředí doma, hudební vzdělání?

J: Chodil jsem od první třídy na hru na akordeón, ještě teď cítím tu vůni futrálu. Na kytaru jsem se učil hrát sám a taky to tak vypadá. Beru soukromé hodiny kytary a zpěvu, snad to někde je vidět. Techniku obojího cvičíte pořád a stále vám připadá, že je to málo.

RŠ: Po otci jsou všichni x generací muzikanti a ochotničtí herci. Začal jsem na ZUŠ jako pianista a piano stále považuji za svůj základní nástroj. Mám vystudovanou hudební výchovu na pedagogické fakultě, ale hlavně od 19 hraju v kapelách, takže mám velkou praxi z živých produkcí. Doma jsem měl pro hraní velkou podporu. Na zpěv chodím ke geniální profesorce paní Hance Peckové.

Vystupujete svým jménem, pod přezdívkou? Jak často a kde všude a s kým vystupujete?

J: Pseudonym Jorek je zkráceně mé jméno a příjmení. Vystupuji teď každý víkend, zatím vždy jen sám za sebe. Kromě samostatných koncertů jsem hrál v Příčovech a na všech velkých demonstracích v Praze, hraji na přednáškách, křtech knih, besedách, setkáních, jako předskokan Tomáše Ortela, s Pepou Nosem.

RŠ: Pod svým jménem. Hlavně s Biopopem, s kapelou Klaret (coverová kapela), jezdím s covery v rámci své Onemanshow, hrávám různě na piano barové písně po divadlech, účinkuji v muzikálech, chodím hrát občas pro dědky do hospody na akordeon a na různé festivaly na české dudy lidové písničky. Je to velmi pestré a rozmanité. Svou písňovou kariéru jsem nejvíce živil v období, kdy se mi zdálo, že se musím písněmi nutně zastat své svobody a svobody společnosti.

Váš vztah ke Karlu Krylovi?

J: To by bylo na celý rozhovor. Byl úžasný, nadčasový a jedinečný.

RŠ: Na JAMU, kde jsem studoval činoherní herectví, nás vedla Nika Brettschneiderová. Podepsala chartu a emigrovala. Založila ve Vídni divadlo, kde se scházela hodně česká komunita a v devadesátkách tam jezdil i Karel Kryl. Dobře se s ním znala a ráda o něm mluvila. U Kryla je hlavní jeho zaujetí, opravdovost, ryzost, odvaha a síla, která z něj jde. Nepropadl bezhlavému nadšení v devadesátých letech a jako jeden z mála kritizoval politiky i poměry toho, co se dělo. Vážím si ho.

Využíváte melodie a témata jiných autorů?

J: Ano, ať už vědomě či podvědomě.

Zpíváte i v jiných jazycích? Překládáte?

RŠ: Pouze převzaté písně. Vlastní pouze v rodném jazyce. Občas jako textař spolupracuji na přebásnění textů z angličtiny do češtiny.

Učíte?

J: Mám vystudovanou pedagogickou fakultu UHK (Český jazyk a literatura) a DAMU v Praze (Dramatická výchova). Učil jsem na základní škole čj a dějepis.

RŠ: Já také, obor čeština/hudebka. Poprvé jsem ale začal učit až za covidu na střední pedagogické škole v Obratani, kde mám malinkatý úvazek.

Nahrávky, ocenění, úspěchy, nadávky, cenzura, zákazy, pronásledování?

RŠ: S Biopopem teď nahráváme dva singly ve studiu u Borise Carloffa, což je jedna z největších osobností české nezávislé producentské scény. Úspěchy a ocenění zažívám spíše jako bezprostřední živou vazbu na živých koncertech. Za covidu jsem spolupracoval s hnutím svého kamaráda Davida Tesaře Manifest, se kterým jsme dělali manifestace po celé ČR. Policejní pronásledování a agrese byly na denním pořádku. Třeba v Brně na naší poklidnou manifestaci nasadili těžkooděnce a ve vzduchu nad námi létaly 2 vrtulníky. A samozřejmě u lidí, kteří nedokážou přijmout jiný názor a mají svá dogmata, jsem pocítil významný odklon. Byly to často i osoby, které mi do té doby dávaly práci.

Zájmy?

RŠ: Zajímám se hodně o životní filosofii, čtu knížky, poslouchám přednášky, zajímá mě skrytý systém ovládání tohoto světa, zajímají mě dějiny, ne ty psané vítězi, ale ty opravdové... zkrátka hledání pravdy ve všech směrech, která je velmi často tak neuvěřitelně skrytá či zkroucená.

Víra, meditace, sport, slečny, alkohol, drogy? Odpočinek?

RŠ: Víra ano, ale jedině ta bez dogmat a organizací. Meditace pouze ta nejpřirozenější a nejobyčejnější. Sport do té chvíle, dokud vás posiluje a neničí. Slečny? Krásná a milá slečna/dívka/žena je to nejkrásnější dílo přírody. Alkohol ideálně žádný, ale je to takový společenský lubrikant, mno... Drogy? Ideálně žádné a bylo by krásné, kdyby člověk dokázal rozšiřovat své vědomí a posunovat svůj percepční bod vnímání i bez nich. Můj vztah k nim je velmi odtažitý - za drogy považuji i alkohol, kouření a kafe. Odpočinek ideální v přírodě.

Politika?

J: Svinstvo. A politici jsou vesměs úchyláci, socio-psychopati, lidé bez morálky a svědomí.

RŠ: V současnosti jeden velký podvod ve všech ohledech, smyslech a směrech tohoto slova.

Plány do budoucna, chystané projekty?

J: Pokud se nestane nic neočekávaného, tak mě čeká křest debutového alba, který se uskuteční 27. 10. 2024. Podrobnosti na www.jorek.cz a je možno se ještě křtu zúčastnit.

RŠ: Zkoušení představení ve Strašnickém divadle, produkce kapely Biopop a vše, čím mě osud překvapí!