19. listopadu 1942 Rudá armáda zahájila útok proti 6. armádě polního maršála Fridricha Pauluse s cílem obklíčit ji a zničit. Díky nesmírným obětem a hrdinství ruských vojsk se to povedlo. Maršál Paulus ve snaze zabránit katastrofě po příkazu Hitlera vrhl do boje všechny rezervy. Do této válečné vřavy však zasáhla příroda, a to nejen generál mráz, ale i polní myši, s čím nepočítal ani Hitlerův hlavní stan, ani Stalinův štáb.

Polní myši, jak známo, mají v sobě geneticky zabudovány dvě vlastnosti: trvale něco požírat a množit se, přičemž rychlost jejich množení je u nich přímo závislá na množství dostupné potravy. A zde byl zakopán pes. Během léta roku 1942 německá vojska zahnala ruská vojska od Donu až po samotnou Volhu. Kolchozníci, kteří na jaře stačili zasít, z velké většiny utekli před fašisty do Zavolží. V důsledku toho zde nebyl nikdo, kdo by z tak velké plochy úrodu sklidil. Příroda učinila své. Zrna se z klasů vysypala na zem, kde se takto shromáždily stovky tun obilí. A myši měly pré. Začaly se divokým způsobem množit. Pak ovšem nastala zima a myši hledaly pokud možno teplý úkryt. Opuštěné, nezřídka vypálené vesnice jej neposkytovaly. A světe, div se, myši jej našly v německých tancích. V boji o Stalingrad Paulus jako rezervu v týlu wehrmachtu držel tankový sbor generálporučíka Ferdinanda Heima, složený z 14. tankové divize, 22. tankové divize a rumunské 1. obrněné divize. Tanky byly zaparkovány, zamaskovány slámou a část z nich byla čas od času nastartována, aby v ruském mrazu udržely bojovou pohotovost. Jejich teplo myším vyhovovalo, a tak si v nich udělaly pelechy, přičemž jako stavební materiál použily izolaci uhryzanou z kabelů. Když přišlo do tuhého a divize dostaly příkaz nastoupit do boje, 30 % tanků 22. divize nebylo s to hnout se z místa. V 204. tankovém pluku ze 104 tanků mohlo být do boje nasazeno pouze 42. To byl jeden z důvodů, proč generál Heim nemohl zabránit průniku sovětských vojsk. Ten druhý důvod spočíval v tom, že rumunská divize, která nesla jméno „Velké Rumunsko", se prostě sesypala a tankové posádky se rozběhly.

Toto vše mělo pro generála F. Heima smutnou dohru, když německá operace „Zimní růže" zkrachovala, neboť Paulusova armáda byla obklíčena, z větší části zničena a její zbytek v čele s maršálem upadl do zajetí. Hitlerova generalita začala chápat, jak dalekosáhlé důsledky to může mít. V hloubi duše tušila, že to může být začátek konce Velkoněmecké říše. Hitler šílel a zuřil. Musel tuto katastrofu, která se nedala utajit, německému lidu a koneckonců celému světu nějak vysvětlit. Většinu viny svalil na generála Heima, kterého zbavil hodnosti, vyhodil z armády a postavil před soud, kterému předsedal maršál Hermann Göring, který jako velitel letectva organizoval letecký zásobovací most do Rusy obklíčeného prostoru. Přitom přišel o značný počet letadel, a tak měl na „neschopného" tankového generála pifku. Heim byl odsouzen k trestu smrti, ale později omilostněn.

Němečtí zajatci při výslechu Rusům vypověděli, jak to vlastně bylo. Když s touto historkou seznámili J. Stalina, ten se prý dlouho smál a potom řekl: „Myši vyznamenat nemohu, ale ony nám poskytly velkou pomoc v boji s fašismem".

P.S.: Sám jsem se přesvědčil, že nejde o teatrální výmysl. Protože s parkováním v Praze je to složité, občas jsem musel zaparkovat až u popelnic. Jednoho dne jsem zahlédl v jejich okolí krysu. To definitivně vysvětlilo, odkud se v mém voze vzal myší trus. Od té doby jsem u popelnic neparkoval a nelenil najít, byť vzdálené, parkovací místo. Toho nedbal můj kolega, který se tomu vysmál a doplatil na to. Jednoho dne jej museli odtáhnout do servisu, protože v elektrickém systému jeho vozu došlo ke zkratu. Myši totiž nalezly zalíbení v jeho kabelech.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami