Šéf ukrajinské rozvědky na dnešek předpověděl další velkou mobilizaci v Rusku. Byl to od něj omyl? Proběhne ta mobilizace? Neproběhne? Počkáme si.

Zítra hrají naši mladí hokejisté finále juniorského mistrovství světa. Soupeřem jim je Kanada, kterou v prvním zápase nečekaně porazili. Podaří se jim to i v zápase posledním? Nebo Kanada ukáže, že se jim takový omyl stane jen výjimečně, a opět si dojde pro zlato? Počkáme si.

Americkým kongresmanům se nedaří zvolit si předsedu Sněmovny reprezentantů. Ve volbách jasně zvítězili „opoziční“ republikáni, jenže ti mají opozici i uvnitř vlastních řad, což znemožňuje společný postup. Levicoví liberálové se jim posmívají, ale ono dilema zas tak triviální není. Pro velkou část americké veřejnosti je většina republikánských papalášů jedna ruka s vládnoucími elitami, jsou prý ochočení a své voliče zrazují, zatímco rebelové jsou ti věrní, co se nedají koupit ani zastrašit. Jenže i tahle válka neskončí kapitulací jedné strany. Nakonec budou muset ustoupit všichni. Nebo se mýlím? Počkáme si.

A ještě jedna předpověď šéfa ukrajinské rozvědky: ruský prezident Vladimír Putin je prý smrtelně nemocný a brzy umře. Potvrdí se rozvědčíkova předpověď? Nebo se šéf kyjevských špionů mýlí? Počkáme si.

Český prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat premiérova nominanta ministrem prostředí pro život. Je to trochu šprajc na poslední chvíli, je ale jasné, že kdyby bylo cílem ústavy vládní samoplození a nikoli shoda prezidenta s premiérem, bylo by v ní napsáno, že ministry si jmenuje premiér sám. Premiér avízuje, že si počká. Asi na nového, vládě vstřícnějšího prezidenta. Tak si počkáme také.

Prý bude nadále teplo. Předpovídají to meteorologové. Kartářka Eržika zase říká, že přijdou tuze mrazivé týdny. Kdo z nich se mýlí? V každém případě nějak bude. Jak? Počkáme si.

Na kartářky ale pozor. I na astrology, věštírny, senzibily, numerology a jiné šamany. Jsou to totiž šiřitelé dezinformací, neboť svá tvrzení neumějí přesvědčivě a nezvratně doložit. Došlápne si na ně vláda svým pokrokovým opatřením, díky kterému se bude veřejným prostorem šířit jen samá pravda? Uvidíme. Počkáme si.

A nebylo toho čekání už nějak moc? Nebylo. Dnes by se to bez hezkého stylového čekání neobešlo. Je to totiž přesně 70 let, co byla v Paříži ve své světové premiéře poprvé uvedena hra Samuela Becketta Čekání na Godota. Jak bude svět vypadat při osmdesátém výročí hry? Počkáme si.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause