Tak jsme všichni dostali předčasný dárek pod stromeček. Schodek letošního rozpočtového roku vylezl už nad 337 miliard korun a ani k tomu nebylo zapotřebí karanténních ztřeštěností jako loni a předloni. Stačí k tomu vládní politika rozpočtové nezodpovědnosti.

A kdo ten dárek zaplatí? Mýlí se ti, kdo říkají, že to budou naše děti. Kdeže, takto se velké schodky nesplácejí. Ty platíme už nyní. Poklesem hodnoty svých úspor a dramatickým snížením reálných příjmů, největším za posledních třicet let. No, za takový vánoční dárek pěkně děkujeme.

I když, obrat „vánoční dárek“ by se už asi neměl používat. Je to tak dvacet let, co jedna britská ministryně vydala pokyn, že její úřad nesmí posílat zaměstnancům a spolupracovníkům vánoční přání, protože by to mohlo urazit jinověrce, kteří si po usazení v křesťanské zemi nepřejí, aby jim někdo pod nos strkal křesťanské symboly.

Nu, pokrok nezastavíme, a tak dnes vydaly agentury zprávu o tom, že podle nejnovějších sčítání a průzkumů poprvé poklesl v některých anglických regionech počet křesťanů pod padesát procent. Přání požehnaných či alespoň šťastných Vánoc už před lety v anglicky mluvících zemích nahradil pitomý pozdrav „season's greetings“. Asi něco jako „svátky tohoto ročního období“ nebo volněji „svátky zimy“. Jako jsme za komunismu místo Velikonoc měli svátky jara a v Sovětském svazu místo vánočních přání kolovalo známé „pazdravljaju vas s novym godom“. Dnes jsem zkoušel něco najít v největším internetovém vyhledávači, a tam nad veselým logem společnosti ve tvaru žárovek najdeme překlad onoho season's greetings jako „sváteční sezóna“, což překládala asi nějaká cvičená opice.

Ale aspoň v tom primitivním překladu v celé nahotě vystupuje to, co jsme s Adventem a s Vánoci provedli. Dnes si v tisku čteme, že hitem těchto týdnů jsou „zlevněnky“, tedy obchody, které nabízejí zboží na hranici záruční doby. Samy Vánoce jsou podle všeho v našem světě také už na hranici záruční doby. Co vlastně znamenají a přinášejí, to si už můžeme připomínat pouze v soukromí, na veřejnosti se to nenosí, není to dost trendy.

Ono vůbec jít proti trendům přináší svá rizika a náklady. A tak dnes jednu senátorku, která si v téměř jednolitě složené horní komoře parlamentu dovolila prezentovat postoje ne zcela konformní, odvezla z jednání rychlá záchranka. Kdo ovšem rychle zachrání naši kulturu a civilizaci před vymazáním tradic a zbouráním osvědčených společenských opor, to těžko říci. Možná na to přijdeme někde u betléma nebo kolem vánočního stromečku.

Požehnaný Advent všem.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause