Hned na začátku je nutné zdůraznit, že socialismus a komunisté zklamali úplně stejně, jako oligarchové a kapitalismus! Obojí se nakonec zvrhlo v bohapustou diktaturu. Přestože socialismus daleko převyšoval kapitalismus v sociální sféře, nelze dopustit, aby se na úkor životních jistot omezovala svoboda projevu a možnost volného pohybu! Nikdo není spokojený, když žije v kleci, i kdyby byla celá ze zlata!

Tím se dostáváme k tomu, kdy se celá ta komunisty proklamovaná idea rovnostářství a vlády lidu zvrhla v diktaturu jedné jediné (komunistické) strany. J. V. Stalin viděl v komunistické straně pouze hybnou sílu a prostředek, díky kterému může být poražena buržoasie vysávající dělnickou třídu a nastolena diktatura proletariátu, v které bude moc v zemi a všechny výrobní prostředky patřit všemu lidu a nikoli hrstce prominentů!

O Stalinovi Vám naše oficiální média, ani západem placení historici nic dobrého samozřejmě neřeknou, takže většina z Vás vůbec netuší, co vlastně doopravdy chtěl. Kdo z jeho kritiků někdy četl něco, co napsal sám Stalin?! Kdo zná tzv. „stalinskou“ ústavu z roku 1936 napsanou převážně J. V. Stalinem a ví, co je v ní psáno a jaké výsady a práva zaručuje pracujícímu lidu a oblastním radám (sovětům)?! Kdo četl některé jeho knihy?! Většina lidí četla jen pomlouvačné výplody napsané na objednávku těch, kteří se ho i po jeho smrti pořád ještě bojí! Stejní lidé dnes mají strach z Vladimíra Putina a snaží se očernit také jeho!

Já jeho knih vlastním 13 a tu ústavu jsem četl, proto věřím, že mohu říci, že vím, co chtěl dokázat a kam směřoval!

Myslím, že většina lidí nikdy neslyšela o tom, že za Stalina nejenže rostla reálná mzda pracujících, ale také pravidelně každý rok klesala cena potravin a ostatních životně důležitých věcí a surovin, čímž chtěl Stalin postupně docílit toho, aby všechno, čeho bude dostatek, bylo v potřebné míře lidem poskytováno zcela zadarmo! Pravdou je také to, že Stalin si z marxistické filosofie vzal pouze ekonomickou část a vizi vzájemně prospěšné internacionální spolupráce mezi jednotlivými zeměmi, ale naprosto odmítl myšlenku rozpadu rodinných vazeb, rušení hranic jednotlivých zemí (nebyl zrušen, ani nezanikl jediný svazový stát v rámci SSSR), nebo míšení a zánik jednotlivých kultur.

Stalin ve své ústavě načrtl vizi federativního státu, ve kterém budou dány velké pravomoci oblastním, lidem voleným radám (sovětům) jednotlivých svazových republik SSSR na úkor ÚV KSSS. Jednotlivé země by tak měli obrovskou volnost a možnost se zasloužit o svůj vlastní rozkvět, přičemž by do svazového rozpočtu odváděli jen takovou část svého zisku, která by byla třeba na svazovou obranu a na finanční rezervy pro případ možných ekonomických potíží některé ze svazových republik.

Vše co tu píši si lze ověřit ve výše jmenované sovětské ústavě z roku 1936. Tato ústava, psaná údajným diktátorem Stalinem byla nejpokrokovější ústavou své doby a kromě omezení centrální moci zaručovala také svobodu shromažďování, podporu drobného živnostnického a družstevního podnikání, právo na nemocenskou, na důchody, na rehabilitace, na rovná práva všech ras a obou pohlaví a spoustu jiných věcí, které rozhodně tehdy nebyli ve světě žádnou samozřejmostí.

Práci na uvedení všech těchto Stalinových plánů do praxe bohužel zdržel nástup Hitlera k moci a druhá světová válka. Když se konečně Sovětský svaz po vítězství nad nacistickým Německem dostal z nejhoršího a Stalin začal realizovat své předválečné plány a vize, byl zavražděn Chruščovem a ostatními centristy z vedení KSSS, kteří se nechtěli vzdát své ohromné moci ve prospěch jednotlivých svazových republik. Tehdy skončil „komunismus“ (nebo spíše stalinismus, protože Stalin z komunistické ideologie vybral pouze smysluplné a životaschopné části) a začalo období diktatury jedné strany a jakéhosi pokřiveného státního kapitalismu!

Tím začalo postupné odcizení komunistů od zbytku pracujícího lidu, a proto nakonec došlo k návratu dávno zastaralého a přežitého kapitalismu se všemi jeho ekonomickými krizemi a sociální nerovností.

Východiskem jak se pohnout opět dopředu a opustit bahno demoralizace a stagnace, je vrátit se k myšlenkám J. V. Stalina, přičemž tyto myšlenky vůbec není nutné nazývat socialismem, nebo komunismem, ale spíše lidovou demokracií, což mnohem lépe vystihuje opravdovou vládu lidu a nikoli hrstky prominentů, nebo opět pouze jedné jediné strany!