Až do tohoto bodu mají pravdu, jejich rádoby znalecké vývody, proč se tomu tak stalo, jsou však naprosto chybné. Tito naši „odborníci“ samozřejmě i po 25 letech uvádějí jako viníka buď přímo komunisty, nebo socialismus.

Naprosto ignorují, že zklamání, beznaděj a rozčarování dnešním tvrdým globálním, centralizujícím se asociálním světem, ve kterém jsou nejvyšší modlou peníze a zisk se šíří celou Evropou, včetně zemí, kde nikdy komunisté nebyli u moci (o čemž svědčí čím dál větší a častější demonstrace a strmý nárůst preferencí národních separatistických stran) a sílí dokonce i v samém USA, které je pro všechny zaslepené zastánce kapitalismu tím největším vzorem.

Na vině však nejsou levicové strany a socialismus, který údajně podle většiny přechytralých politologů otrávil naší mysl, ale naopak kapitalismus, který se do podobné krize dostává v pravidelných cyklických intervalech, kdykoli postrádá nepřítele, s kterým by mohl válčit a kterého by mohl vykořisťovat. O tomto faktu nelze diskutovat, stačí se podívat do historie a uvidíme, že vývoj kapitalismu je pokaždé stejný. Nejsilnější státy k sobě pomalu buď vojensky, nebo ekonomicky přidružují ty menší, zavazují si je hospodářskými a vojenskými smlouvami a tím rozšiřují svůj vliv a profitují z nových členů společenství, dokud je tam co brát.

Tak vznikají velké říše, unie, federace, nebo konfederace, které mají společné to, že nakonec narazí na jiná podobná společenství a protože samotným základem kapitalismu je sobecký individualismus, tak místo, aby s tím druhým společenstvím spolupracovali, dojde nakonec k neodvratné srážce. Existují jasné, historicky se opakující ukazatele toho, že se doba krize a následné silové konfrontace blíží.

Většinou to začíná velkou hospodářskou krizí, pokračuje poklesem životní úrovně v do té doby hospodářsky nejsilnějších zemích, zvláštní blbou náladou lidí, kteří podvědomě cítí, že se blíží něco zlého a jen si to nechtějí do poslední chvíle připustit. Pokračuje to zvýšením agresivity a neustálým napadáním politiků jedné strany od politiků té druhé, vzniknou třenice, následují sankce, výhrůžky, půtky, přerušují se diplomatické styky a nakonec to skončí válkou, která vyřeší krizi tím, že vítěz několik desítek let žije na úkor poražených, dokud nevzniknou nějaká nová centra moci a situace nakonec po čase nedospěje opět do stejné slepé uličky, ve které začala.

Celý tento kolotoč není ničím novým a každému kdo trochu zná dějiny, musí být jasné, že pokud se nezmění společenský systém, je naprosto neodvratné, že čas od času dojde k „velkému třesku“ po kterém se celý proces začne opakovat od svého počátku. Jenže problémem je, že se točí čím dál tím rychleji a válka s atomovými zbraněmi se nedá srovnávat s těmi, kdy se používali jednoranné ručnice, ale ani s těmi, kdy již lidé měli letadla a tanky. Pokud si to váleční štváči z USA a vazalské EU včas neuvědomí a nedojde jim, že problémy v dnešní době již nejde řešit postaru, může dojít k úplnému konci lidské rasy, nebo v lepším případě k tomu, že bude zničeno vše, co naši předci vymysleli a vybudovali a lidstvo se vrátí do temnoty středověku, aby si tím vším možná, pokud vůbec přežije, za čas prošlo znovu.

Konflikt zatím nevypukl jen proto, že Ruskou federaci v současnosti vede osvícený člověk, který si plně uvědomuje nesmyslnost tohoto věčného koloběhu a ví, že konfrontace, kterou se západ již celý rok (počínaje ukrajinským Majdanem) snaží vyprovokovat, by mohla být pro lidstvo fatální a dělá vše co je jen možné, aby k ní nedošlo. Jak dlouho však může jedna strana oddalovat válku, když ta druhá dělá vše proto, aby k ní došlo?! To je otázka, která nejspíš vrtá hlavou spoustě lidí.

Ladislav Kašuka