Došlo k tomu, že svitla naděje na to, že se poměry v naší společnosti změní. Zřejmě už se nevrátí nikdy časy, kdy k vládnutí stačilo prohlašovat se za prozápadně orientované demokraty a všechny ostatní nazývat komunistickými zločinci, estébáky, Putinovou pátou kolonou a ruskými šváby. Ale pojďme se podívat na uplynulá tři desetiletí a vývoj toho, čemu se říká styl vládnutí.

Dobré vládnutí v sobě zahrnuje péči o reprodukci biologickou, sociální i ekonomickou a dále péči o spravedlnost a bezpečnost. Péče o něco znamená především umožnit tomu vlastní existenci a rozvoj. Je samozřejmě možné tento pohyb vládnutím shora ovlivnit, regulovat, modelovat, dávat tomu určitou podobu, ale nikdy ne shora stvořit. Představa, že jakékoliv společenské uspořádání nebo řád lze stvořit především řízením shora je chybná až dětinská, leč v podvědomí lidí ovládaných i ovládajících hluboce zakořeněná. Klíčový je tedy dostatek svobody, svobodné komunikace a společenské různorodosti, které jediné mohou být zdrojem společenského pohybu a ve spojení s vládnutím také společenského řádu.

Pokud budeme posuzovat jednotlivé způsoby vládnutí v posledních třiceti letech, pak ten reálně socialistický trpěl nejvíce tím, že omezoval přirozený společenský pohyb a snažil se o tvorbu společnosti shora. Přesvědčení o správnosti takové cesty bylo hluboké a o to hlubší byl také následný pád, který zničil i to dobré, co se podařilo vybudovat tam, kde se zbytky přirozeného pohybu zdola synergicky potkaly s pravidly a systémy přicházejícími shora.