Připadá mi zvláštní, jak může být něco, co je v principu postaveno na dobrovolné práci bez nároku na odměnu, postaveno do pozice bezmála veřejného nepřítele, něčeho, co ohrožuje snad i samotnou spravedlnost ve společnosti. Přitom jsou „neziskovky“ jenom přirozenou součástí každé normální zdravé společnosti. Lidé mají odedávna nejrůznější zájmy a ty nejrůznějším způsobem uspokojují a prosazují. Není žádným tajemstvím, že se tak děje zcela přirozeně směrem od horšího k lepšímu, a to pokud možno nejkratší cestou za co nejmenšího odporu. Jednou z klíčových metod uspokojování prosazování zájmů je sdružování se do nerůznějších organizací a spolků. Česká kotlina a moravské úvaly jsou odedávna pro spolkový život zeměmi zaslíbenými a spolkový život tu kvete doslova od „dávných a dávných časů“. Bylo by naprosto zbytečné vypočítávat, co vše pro společnost důležitého se narodilo ve spolkovém životě a postupně se prosadilo jako určitá společenská norma, ať již psaná nebo nepsaná.

Pokud jde o peníze, tak jde zhruba o jedno procento státního rozpočtu. Je nepochybné a zcela přirozené, že nějaká část těchto prostředků mohla být vynaložena jinak. Ale naprostá většina těchto prostředků slouží dobře účelu, pro který byla vynaložena. To, co citelně schází, je nějaký obraz výsledku, dopadu činnosti „neziskovek“ na společnost. Bojím se trochu toho, že po takovém obrazu ani není poptávka, protože spousta lidí si libuje v obrazu „neziskovek“ jako veřejného nepřítele a nechce nic jiného slyšet ani vidět. Po otřepaném a později odstraněném univerzálním zlounovi Usámovi bin Ládinovi uspokojuje potřebu „bandity v lese“ daleko efektivněji univerzální dobrák George Soros.

Frekventovaná fráze „ať si to dělají, ale za svý…“, je především důkazem toho, že si lidé neuvědomují, že „neziskovky“ většinově kultivují veřejný prostor, který je nás všech, ale mnozí z nás ho chtějí jenom užívat a jiní dokonce tvrdí, že je zbytečný. Dobrovolná práce je důkazem toho, že je společnost zdravá, protože v ní funguje něco, co v podstatě nelze ocenit a není to předmětem nějak bilance ve stylu „něco za něco“. Možná, to co škodí nejvíce je tzv. „NGOismus“, který jako každý „-ismus“ leze lidem na nervy. A druhé straně, doba je taková, že kdo se neozve, nic nemá. Takové to „sedávej, panenko v koutě…“ nefungovalo, pokud si vzpomínám už ani v tanečních, blahé paměti…