Proces, který dnešním hlasováním vrcholí, je velmi zajímavý. Začínal už v dobách vlády prezidenta Leonida Kučmy a od poloviny 90. let minulého století o jednoznačnou evropskou orientaci usiloval.

Ukrajinci si samozřejmě byli vědomi nevraživých pohledů východního „velkého bratra“ a pokoušeli se, přirozeně neúspěšně, obejít běžný princip začleňování postkomunistických zemí do evropských struktur. Konkrétně to znamenalo, že usilovali o přijetí do EU, aniž by se Ukrajina předtím stala členskou zemí NATO.

Velký zvrat přišel 1. července 2010, kdy prezident Janukovyč podepsal zákon, vytyčující základní milníky ukrajinské zahraniční politiky. Tato právní norma sice není formálním vyhlášením klasické neutrality, ale mluví o tzv. mimoblokovém postavení země, což je prakticky totéž a což vyjadřovalo respekt vůči přání Moskvy, aby se Ukrajina do žádných evropských či jiných mezistátních struktur nezačleňovala – tedy aby v zahraničněpolitickém ohledu zůstala slabá.

Na facebooku už na dnešní hlasování v Nejvyšší radě reagoval i prezident Porošenko, který prohlásil, „že evropská a euroatlantická orientace je pro Ukrajinu jedinou cestou“.

Moskva už stihla na dnešní dění v ukrajinském nejvyšším zákonodárném orgánu reagovat, a ta reakce byla jednoznačně odmítavá. Za všechny názory citujme alespoň ministra zahraničí Lavrova, který toto rozhodnutí ukrajinských poslanců označil za „kontraproduktivní“ a podobně jako jiní ruští vrcholní politici zdůraznil, že „tímto krokem se Ukrajina stává přinejmenším potenciálním protivníkem Ruska“. Poněkud zvláštní prohlášení od šéfa diplomacie země, která před pár měsíci anektovala významnou část ukrajinského území.

Otázkou je, jak se k dnešnímu kyjevskému zákonodárnému aktu postaví samotná Severoatlantická aliance. Ta prohlásila, že ukrajinské rozhodnutí respektuje, ale to ještě v žádném případě neznamená, že těmto tužbám také dostojí. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.