Mými hlavními motivy byl boj za nastolení demokratických principů, odstranění vedoucí úlohy KSČ, včetně jejich vyvolených kádrů, ukotvení lidských svobod, zavedení práva cestovat, vlastnit majetek a hlavně svobodně rozhodovat o vlastním životě.

Přiznám se, že po více než čtvrtstoletí mého aktivního života, kdy jsme společně se ženou řádně vychovali naše dvě děti a přitom jsem si prošel mnohými úspěchy i pády, tak se tato moje  „sametová“ idea naplnit nepodařila. Určitě z toho nejsem flastrován, nejsem ani nešťastný, ale zamýšlím se nad mnohými otázkami a říkám si, kam ten dnešní svět vlastně spěje.

Problémy, které přehlížíme

V čem je problém? Popíšu alespoň některá témata, která v současné době hýbou společností a vytváří společenské klima. Evropská unie generuje bariéry v podobě byrokratických regulací a nehodlá připustit, aby státy a jejich občané rozhodovali sami, co je a co není pro ně dobré. Evropské dotace jsou zhoubným, netržním nástrojem, vytváří závislost, působí klientelisticky, podněcují korupci a na lidi i instituce mají devastující dopad. Evropa podporuje a podílí se na válečných operacích v mnohých koutech světa, ale občané vůbec nerozumí tomu, proč se tak děje. Evropa přihlíží bezhlavé masové migraci lidí z jiného kulturního prostředí na náš kontinent a vládnoucí elity nás přesvědčují, že všem musíme pomáhat a dávat k dispozici náš „bohatý“ solidární systém, aniž by se na jeho tvorbě tito „přistěhovalci”“ významněji podíleli. Evropou akceptovaný multikulturální model soužití národů postupně vytlačuje naše tradiční ukotvení k židovsko-křesťanských hodnotám, na nichž Evropa dlouhá staletí stojí, což výrazně narušuje hodnotový systém ve společnosti.

Evropský tlak na liberální pojetí menšinových zájmů ve společnosti a naopak potlačování většinových zájmů i sílící ovlivňování společenských dějů prostřednictvím neziskového sektoru a médii, se stává pro starý kontinent brzdou pokroku a spouštěčem politického pnutí. Na minulost snad až trestuhodně zapomínáme a na její interpretaci máme i po 29 letech každý svůj „osobitý“ pohled. Zjednodušování a zlehčování společensko-politických jevů a neustálé brblání bez výsledného efektu, se stalo koloritem dnešních doby.

Domnívám se, že nejlepším způsobem jak věci vysvětlovat a popisovat, je příklad. Nemusí jít však nutně o nějaký příklad velkolepý, ale pro pochopení interpretace „sametových idejí“, mohou mít i příklady drobné, malé, které žijeme každý z nás. Dovoluji si nabídnout příklad ze současnosti z mého okolí, z obce Pitín, ve které žiji již 29 let, do níž jsem se přistěhoval právě v období, kdy se zrodila sametová revoluce.

Národní fronta opět na scéně

Komunální volby 2018 se již staly historií a staronový starosta obce Pitína byl opět zvolen lidovecko-komunistickou koalicí, která Pitínu vládla už předcházejícím volebním období. Ti občané, co volili lidovce nebo komunisty jsou spokojení. Ti občané, co naopak usilovali o změnu a z toho důvodu preferovali jiné politické formace, jsou naopak zklamaní a budou si to zajisté dobře pamatovat. Co z toho vyplývá? Svět se určitě nezbortí a život i v Pitíně půjde dál. Ale …

Můžeme spíše očekávat, že potřebný rozvoj obce bude působit spíše ospalým dojmem, bez patřičného tahu na branku, že se funkcionáři opět uzavřou do své vlastní komunity, bez potřebné sousedské, meziobecní či mezilidské spolupráce. Pošramocené vztahy mezi vítězi a poraženými, ale také mezi mnohými občany, kteří ve volbách preferovali své kandidáty, vůbec nesvědčí o prozíravosti strůjců zvoleného povolebního uspořádání v obci.

Lidovcům a jejich věrným komunistům evidentně nevadí, že svým přístupem a působením rozdělují vesnici na dva tábory. Kašlou na to, co si kdo myslí, chtějí v „klídku“ vládnout, hlavně aby jim do toho nikdo moc „nemudroval“, protože pouze ONI vědí jak se to má „správně“ dělat. Že přitom rozdají pár „pašalíků“ za věrnost ve formě zaměstnání při obci, o tom se sice moc nemluví, ale o to samozřejmě půjde také.

Pouze oni jsou vyvolení

Ostatní dvě politické formace hlasitě kontrují, že to, co je a není správné, nesmí rozhodovat pouze ONI vyvolení, ale také MY ostatní občané musíme mít právo na názor a tím ovlivňovat směr, jakou cestou a kam se bude Pitín posouvat. Silové řešení, která na ustavujícím zasedání obecního zastupitelstva předvedli pitínští bratři ruku v ruce s pitínskými soudruhy, je bude jistě pronásledovat v následujících dnech, týdnech i měsících. Nevěřím, že by je tato suverenita, při které zametli s lidmi, kteří něco umí, něco dokážou a jsou občansky aktivní, těšila.

Lidovecko-komunistická obecní vláda však o spolupráci v Pitíně evidentně nestojí, jelikož nikdo z dalších navržených kandidátů do obecní rady neprošel, naopak pouze jejich návrhy byly na ustavujícím zasedání akceptovány a obecní rada byla tak zvolena v poměru 4 lidovci a 1 komunista !!!

Hlasovací mašinerie sebevědomě odmítla dalších pět alternativních nominantů do obecní rady. Mohli si vybrat kohokoliv z nich - nevybrali. Co na tom, že tito nominanti obdrželi přibližně polovinu hlasů všech voličů z Pitína, pro lidovecko-komunistickou koalici to naprosto nic neznamená. Je až zarážející, že všechna hlasování proběhla podle předem daného scénáře v poměru 8:7 (z patnáctičlenného obecního zastupitelstva mají lidovci 6 hlasů a komunisté 2 hlasy). Zvolené funkcionáře nemůže těšit takto slabý mandát a nízká podpora od svých kolegů. Ale jak se říká, kdo chce kam, pomozme mu tam.

Tak tedy i po dvaceti devíti letech v Pitíně bez problémů sestaví místní vládu následovníci bývalých stran Národní fronty a myslí si, že se nic podstatného neudálo.  Ale událo, jedná se o podstatnou záležitost a také o reálný příklad nepochopení a nepoučení se z minulosti, ale i o aktuální interpretaci sametových idejí z listopadu 1998.

Libor Lukáš
emeritní hejtman Zlínského kraje