Však se na něm také „plně shodli“, jak dnes v parlamentu zdůrazňoval ministr financí Kalousek, všichni účastníci tripartity: nejen horníci a další fyzicky náročné profese, ale všichni zaměstnanci budou moci chodit do penze až o pět let dřív, aniž by se pak museli doživotně smířit s nižší penzí. Navíc za ně bude platit zdravotní a sociální pojištění stát.

Háček je v tom, že ve skutečnosti budou moci do předdůchodu jen ti, kteří si na to našetřili v rámci soukromého penzijního připojištění. Předdůchod jim totiž bude vyplácen z jejich vlastních naspořených prostředků, kterých musí být tolik, aby to stačilo aspoň na 30 procent průměrné mzdy měsíčně. Což je v dnešních relacích asi osm tisíc. Přepočteno na pět let to tedy znamená, že kdo bude chtít jít od ledna do předdůchodu pět let před regulérní důchodovou hranicí, musí mít na účtu doplňkového důchodového spoření skoro půl milionu.

Naspořit by to ovšem nemuseli nutně lidé sami, protože by jim pravidelně měli přispívat zaměstnavatelé. Motivovat by je k tomu měly daňové úlevy. Tak to alespoň předpokládá vládní předloha, kterou dnes v parlamentu podpořili poslanci a odeslali ji do rozpočtového výboru.

Dodejme, že částečně nejde o žádnou novinku: zaměstnavatelé mohou už dneska přispívat na důchodové připojištění svých zaměstnanců a započítávat si to do nákladů. Také zaměstnanci si naspořené prostředky mohou vybírat už dnes. Jenom se tomu neříká „předdůchod“. Novinkou je ale v každém případě to, že by stát platil za „předdůchodce“ zdravotní a sociální pojištění, a přitom by se jim roky v předdůchodu nezapočítávaly do období, směrodatného pro výpočet penze.

Ani tahle velkorysost státu ale není bez vady na kráse. Na jedné straně totiž stát neustále zvyšuje věkovou hranici pro odchod do důchodu, ale ve skutečnosti není schopen nastavit podmínky tak, aby lidé nad padesát let měli na trhu práce reálnou šanci, že je někdo zaměstná. Jak nedávno vypočítali odborníci z Masarykovy university v Brně, půjde-li to takhle dál, zvýší se v Česku do roku 2050 počet lidí nad 50 let, závislých na sociálních dávkách, na dvojnásobek.

Když k tomu připočteme enormní potíže, které začínají mít s hledáním zaměstnání mladí absolventi bez praxe, dostaneme se k závěru, že se u nás doba, kdy jsou lidé aktivní v zaměstnání, v reálu dramaticky zkracuje. Prodlužovat věkovou hranici pro odchod do penze není za takových okolností nic jiného než vytírání zraku. Zavedením předdůchodů se ve skutečnosti lidé bez práce jen přesunou z jedné kolonky do druhé. Vláda si vylepší statistiku nezaměstnanosti a ještě uleví státní pokladně, protože za předdůchodce bude muset platit jen pojištění, ale nebude jim vyplácet podpory. 

Místo nich budou lidé žít z vlastních úspor, zamýšlených původně na finanční zabezpečení ve stáří, a nikoli de facto v aktivním věku. Přitom se vzhledem k demografickému vývoji bude regulérní důchod do budoucna nejspíš snižovat. Lákadlo předdůchodů tedy zdaleka není tak růžové, jak by se mohlo jevit. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty

Publikováno se souhlasem vydavatele