Teď, když o něco podobného usilují státy Evropské unie ve snaze zkrotit dluhovou krizi, patří český prezident k zarytým odpůrcům smlouvy, která by měla zavázat členské země – a tedy i Českou republiku- k fiskální odpovědnosti. 

Proti je také část ODS v čele s premiérem Nečasem. Jen se to kvůli případným problémům v koalici zdráhá říct rovnou a schovává se za údajnou nutnost vyhlásit v této věci referendum. Když ne přímo o smlouvě o fiskální odpovědnosti, pak prý určitě nejpozději ve chvíli, až se bude rozhodovat o vstupu Česka do eurozóny. 

Pokud jde o smlouvu o fiskální odpovědnosti, může být ovšem Nečas v klidu, protože to za něj udělá prezident Klaus. Ten prohlašuje, kudy chodí, že něco takového v životě nepodepíše, i kdyby to parlament stokrát schválil. 

A co všechno ve smlouvě, kterou prezident i premiér tak vehementně odmítají, vlastně konkrétně bude? To není zatím v detailech jasné, ale její cíl je evidentní: pravidla pro sestavování státních rozpočtů v členských státech by se měla zpřísnit a za jejich nedodržování by byly citelné sankce. Vzhledem k faktu, že snižovat rozpočtový deficit a ubrzdit rostoucí zadlužení státu si předsevzala i vláda Petra Nečase, a svého času o to konkrétně usiloval i Václav Klaus, nezbývá než se ptát, co ODS a prezidentovi na snaze po evropské fiskální odpovědnosti ve skutečnosti tolik vadí. O jádro věci, tedy o to, aby zadlužení českého státu v budoucnu nestoupalo, jim jde stěží: vždyť si mohou na prstech spočítat, že jakmile se na jejich místa dostanou sociální demokraté- a to je po příštích volbách podle všech voličských průzkumů víc než pravděpodobné-, bude tady nejspíš s rozpočtovou disciplínou amen. Že ČSSD věří na povzbuzení hospodářského růstu zesílenými státními investicemi a kupní síly a tudíž i větší soukromé spotřeby občanů, tím se Sobotka a spol. netají. A také celkem otevřeně říkají, že když je zadlužení českého státu se 40 procenty HDP nejnižší v EU, tak na co šetřit? Kdyby ale Česko nyní ke smlouvě přistoupilo, visel by i po volbách nad zdejšími sociálními demokraty bič celoevropské fiskální odpovědnosti. A to by pak byla zcela jiná pohádka. 

O fiskální stabilitu ČR tedy Nečasovi ani Klausovi jít nemůže, protože ta by byla zabezpečena spíš se smlouvou než bez ní.

Oč jde ve skutečnosti, říká naplno, jak už je to tady v poslední době zvykem, jenom prezident: přistoupit na sdílenou fiskální odpovědnost by údajně znamenalo další přesun národních pravomocí do Bruselu. A to nelze podle Klause připustit už z principu. 

K Nečasově požadavku referenda zbývá dodat, že kvůli smlouvě, o kterou se jedná, by zapotřebí nebylo ani v takovém Irsku, kde se podle ústavy hlasuje prakticky o všem, co se Evropské unie týká: je to totiž smlouva mezivládní a nikoli unijní. Proto je zcela jedno, zda se k ní ČR připojí nebo ne: platit začne, jakmile k ní přistoupí devět, popřípadě dvanáct zemí eurozóny. Když ČR zůstane stranou, odneseme to jenom my sami: ocitneme se totiž, jak to prorokuje Karel Schwarzenberg, mimo hlavní unijní proud. O podstatných věcech, které se Česka jako členské země EU nemohou netýkat, se tam bude rozhodovat o nás bez nás. A bude to tentokrát jen a jen naše vina.

Publikováno se svolením vydavatele.