Rusko je ďábel a Washington anděl, sudetští Němci byli oběťmi a prezident Beneš byl násilník, naše pravice zemi pomáhá a levice ji huntuje, husité byli hrdlořezové a katolická církev národ zachránila Ukrajina je oběť a Moskva uchvatitel, Schwarzenberg, Kalousek, Herman a Štětina jsou jedinými našimi demokraty a o zbytku je lépe pomlčet, prezident Zeman je tragický omyl, vzešlý z omylu uzákoněné prezidentské volby – to jsou jen některá z axiomat, čili základních pravd, jimiž to ve zpravodajské redakci ČT jen zvučí a pulzuje, jako by jim měl na drátě vedoucí americký neokonzervativec Paul Wolfowitz, muž podle jehož doktríny se dnes západní svět točí: Země, která pod kvalifikovaným vedením a s využitím domácích surovin dokáže vybudovat moc globální, na USA nezávislou, se pro USA stává zemí nepřátelskou.

Dá se pochopit, že politika, vycházející z tohoto světonázoru, od něhož jsou pak více či méně odvozena i základní axiomata ČT shora uvedená, nemá mezi naší veřejnosti velkou podporu, ba dá se říct, že odpor proti takovéto jednostrannosti sílí a objevily se a dále se objevují publikace, které ji odsuzují, nejnověji např. knížka Petra.Žantovského a Jiřího Hroníka ČERNÁ KNIHA ČESKÉ TELEVIZE.

Nu a s tím, jak stížností proti upřílišněnému fandovství ČT pro to zpátečnické a téměř až fašistické na našich sociálních sítích rostlo a sílilo, uzrávalo v jádru zpravodajské redakce ČT přesvědčení, že by bylo dobré se tomuto tlaku postavit. Uvažovalo se jak – a pak se na to přišlo. Je třeba vytipovat publicisty, kteří jsou ještě zpátečničtější a ještě fašizoidnější než ti ve zpravodajství ČT, kterým pak bude na obrazovkách České televize dána co nejširší možnost jejich názory přednášet a rozšiřovat (ovšem s upozorněním, že nejde o pracovníky ČT, ale o novináře buď na tzv. volné noze, či novináře náležející k jiným institucim). Čím častěji se pak tváře těchto lidí na obrazovce ČT objeví, tím silnější bude vzbuzen dojem, že když zde jsou lidé ještě zpátečničtější a pravicovější než je ČT, pak ČT sama vlastně ani za nadměrně pravicovou a zpátečnickou prohlášována být nemůže. Ba dá se z tohoto pohledu při dobré vůli vykonstruovat i to, že při takto naznačeném rozvrstvení politických názorů ve veřejnosti zaujímá ČT vlastně polohu střední až neutrální, a tedy i vyváženou, jak to pro sebe ve své chartě vyhlašuje.

Takto se to tedy mezi zpravodajci ČT dohodlo a šlo se na věc.

Do politických debat na ČT tak byla povolána – a to nikoliv poprvé - nejznámější pravicová buřička Lenka Zlámalová, sloužící tehdy, tuším, v Lidových novinách. Bylo to v květnu 2014, kdy teprve začínal vládnout Sobotkův kabinet, takže tehdy stávající hospodářský stav republiky se dal připisovat jedině předchozím pravicovým vládám Topolánkově, Nečasově a hlavně pak nejlepšímu evropskému ministru financí Kalouskovi (ministrem 2007-2009). Nu a ve prospěch těchto vlád a proti tehdejší nespokojenosti lidí s panujícím hospodářským stavem republiky Zlámalová tehdy národu oznámila:

„Jsme země neporovnatelného blahobytu. Kam se na nás hrabou skandinávské země, kam Německo, vlastně úplně kdokoliv. Kalousek to přece pro Lidové noviny řekl už dávno a dávno - 25.6.2011. „Já žiji na vesnici a myslím, že nikdo tam na tom není špatně, že si všichni žijeme jako prasata v žitě.“ Bác a bylo vymalováno. No řekněte: Nevyhlížela v tu chvíli ČT se svou obyčejnou a střízlivou chválou na vlády ODS či TOP 09 jako otrhánek, srovnali-li jste si ji s pajákem, který právě zapěla redaktorka Zlámalová. A neproměnila se zázrakem jejího slova ČT v istituci téměř až nestrannou a neutrální?

Ano, zabralo to nad očekávání a pro další úspěch této kampaně bylo potřebné dvojí: Za prvé zvát Zlámalovou do ČT dál a co nejčastěji, a za druhé zvát tam nejen ji, ale všechny redaktory a vůbec lidi, kteří mají na politiku stejně radikální pravicový názor, jako ona. A naopak nezvat tam nikoho, kdo by hlásal opačné.

Stalo se a průvod neuvěřitelných jedinců, potomků bývalých ruských emigrantů, lidí placených CIA i figur čistokrevných kariéristů a lidí s pošizeným viděním světa, se v zájmu vylepšené pověsti ČT rozešel po obrazovkách našich televizorů a za skřípotu našich zubů tam pochoduje dodnes.

S jednou kvalitativní změnou ovšem: Zatímco vlády ODS a TOP09 byly těmito hlasateli extrémních a radikálních pravicových a protiruských názorů vynášeny do nebes, současná vláda už takové štěstí nemá, a hosté zvaní do studia ČT se dnes ani v nejmenším nerozpakují vládu napadat. Učinila tak před časem sama Zlámalová, nyní už politická analytička tištěného týdeníku Echo a internetového webu Echo 24.cz, když zkritizovala vlažný postoj vlády k údajným přečinům Babišovým, tak i postava na obrazovce víceméně nová a naznačující, že dosavadní kampaň za změkčené vnímání tvrdých postojů redakce ČT ještě nabere na síle. Na obrazovce se totiž objevila jakoby severáky ošlehaná tvář redaktora MF Dnes Luboše Palaty, který do tváře vlády i národa vmetl tento svůj názor: Vláda nemá žádný důvod se uprchlickým kvótám vzpěčovat, nemá pro takový postoj argumenty a z pozice této logiky je tedy povinna je přijmout.

A bylo vymalováno po druhé. A možná ještě líp, než po výroku redaktorky Zlámalové. Teď se po stezce Palatou ve skále vylámané bude moct (nejdřív jen opatrně a pak už bez rozpaků), vydat i zpravodajská redakce ČT, protože ona ten názor jako první přece nevyřkla. Jsou zde zkrátka lidé, kteří takovýto názor vyslovují, a ČT jim dává jen zrcadlo.

Že se ovšem díky přičinlivosti zpravodajců ČT zaplní to zrcadlo už v nejbližší budoucnosti lidmi typu Zlámalové a Palaty až po okraj, a že to budou lidé možná ještě ukřičenější a extrémičtější než oni dva, si můžete s klidem vsadit.

A bude vymalováno i po třetí.

Lubomír Man