Má tedy primátor Hřib za to, že povstání Pražanů 5. května 1945 by bylo i na jediný krátký okamžik myslitelné, kdyby sovětská armáda onoho dne neměla za sebou předlouhou cestu od Leningradu, Stalingradu a Kavkazu do centra Evropy, kterou zaplatilo životy 12 milionů jejích vojáků? Že by na Pražské povstání kdokoli zdravý pomyslel, kdyby onoho 5. května nebyl Hitler už pět dní mrtvý, kdyby Berlín nespočíval už tři dny v sovětském držení a kdyby Rudá armáda na sever od Prahy nestála v podhůří Krušných hor a na východ od Prahy nepostupovala od osvobozeného už Brna Českomoravskou vysočinou směrem k hlavnímu městu,

Nu a jestliže bez toho všeho bylo povstání Pražanů nemyslitelné, jak může mozkem obdařený člověk a navíc též úředně nejvyšší Pražan prohlásit, že Praha se osvobodila sama? A když už je tak prakticky zaměřený, že o těchto historických věcech nic neví, kde pobral tu drzost, že se k nim vyslovuje? A to za celou Prahu a snad i za celou republiku, která dnes jen zírá, k jakým koncům a k jakým duchovním velikánům jsme to od sametu dodneška až dotáhli.

Možná by nás pan primátor dokázal poučit, jak si správně ubalit džointa, ale historie a povšechný rozhled po světě a dějinách mu rozhodně nejdou. Takže by k nim měl pokorně mlčet.

Protože jedině když budou všichni mlčet, mají tihle běsi už nejen moří, ale i pevnin a států, šanci zůstat učenci.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele