Jen se podívejte, jak se nám ta integrace daří, vy škarohlídi!

Tak nějak by se daly parafrázovat oslavné články našich medií o "hrdinném syřanovi který zachránil Německo". Ano jde o toho syrského uprchlíka, kteří před několika dny pomohl zadržet Džábira Bakra podezřelého z plánování teroristického útoku.

No, nic proti tomuto konkrétnímu muslimovi, který proti zvyklostem svého kulturního okruhu "práskl" bratra ve víře nevěřícím německým psům. Ale jeho frenetická oslava tamějšími elitami a jejich služebnými medii vzbuzuje řadu otázek. První dvě jsou banální.

Znepokojivé otazníky

Věčného pochybovače, a to jsou všichni Češi jaksi od přírody, nemůže nenapadnout souvislost hrdinova činu s okamžitými návrhy německé kulturní a politické nobility, aby byl tomu dobrému muži udělen azyl a to tak, že okamžitě. Při znalosti úskočné islámské mentality je otázka, zdali nešlo o "promo" akci s obětováním pěšáka a následnou legalizací někoho výše postaveného, zcela namístě.

Druhá otázka se pak nabízí v souvislosti s informacemi, že syřan hledaného ničemu (údajně) svázal a takto předal policii. A... co kdyby ho tak chytil Němec? Takový ten banální, pracující, bílý tuctový Němec. Taky by ho mohl svázat? Nečelil by žalobě za omezení osobní svobody, vyhazovu ze zaměstnání za rasismus a mediální štvanici? To už jde víc do živého.

Ale nejdůležitější je otázka třetí. Je tahleta báječná, vytoužená integrace muslimů do Evropy, do společnosti a státu přínosem, anebo hrozbou? Evropské elity se nás snaží přesvědčit o tom prvním. Argumentují třeba prvním muslimským starostou Londýna, anebo úspěšným a bezproblémovým zařazováním "náboženských menšin" do struktur státu. Například do armády a policie. Stačí jen trocha vstřícnosti...

Třeba takové, o které informují šílenci z Britských listů.

Muslimská nákaza postupuje

Muslimky v Kanadě a ve Skotsku si prý od letoška smějí ponechat své (nezpochybnitelné) kulturní návyky a u policie mohou ve službě nosit hidžáb jako součást uniformy. Služební hidžáby navrhli přední módní tvůrci a jistě se budou líbit....

Ta zpráva odhaluje podstatu problému v celé nahotě. Ony vstupují do ozbrojeného, represivního sboru sekulárního evropského státu a ponechávají si své náboženské a kulturní zvyklosti. Ba co víc, považují je za nadřazené zákonům, mravům a zvykům hostitelského státu a tvrdě vyžadují jejich respektování. Jaká asi bude loajalita takovýchto policistů a policistek, když dojde na rozpor mezi zákony státu a šaríji?

Leccos naznačí příběh jedné bývalé britské muslimky - policistky (též zde).

Po svém odchodu od policie to řekla novinářům natvrdo: „Podle mých zkušeností to byli zejména muslimští důstojníci, kteří se vyjadřovali rasisticky o některých mých osobních názorech, dokonce i v soukromí. Zastávali rasismus vůči bílým důstojníkům a sexistické názory vůči ženám.“ Velení policie se s tím prý bálo něco dělat, aby nebylo nařčeno s "rasismu" a tak si muslimové dovolovali víc a víc, až došli k přesvědčení o své nepostižitelnosti.

Bohužel, nejde jen o policii. V evropských armádách je to obdobné. Například podle zpráv Security magazínu vyšetřuje belgické ministerstvo obrany až 60 vojáků z možného napojení na islamistické extrémisty. A stejné problémy přiznává i Bundeswehr. Německá kontrarozvědka se domnívá, že nejméně 29 bývalých vojáků odešlo ze země, aby se připojili k bojovníkům IS v Sýrii a Iráku. Dalších až 65 současných německých vojáků je vyšetřováno pro jejich údajné sympatie k džihádistům.

Kontaminace ozbrojených sborů

Jenže zpravodajská služba varuje, a... Spolkové ministerstvo obrany jede dál v nastoupeném multikulturním trendu a radostně oznamuje, že do Bundeswehru míří první imámové. V německé armádě je prý nyní více než půldruhého tisíce muslimů, a podle ministerstva a stávajícího výkladu legislativy mají přece i oni nárok na svého kaplana.

Ve vedlejší Francii, zemi asi nejvíce zamořené, je situace obdobná. Podle nezvykle otevřeného a až rezignovaně zoufalého vyjádření Gatestone Institute "hrozí Francii radikalizace muslimských vojáků a policistů, kteří mohou reálně ohrozit tamější obyvatelstvo". (!)

Deprimující čtení. Uvědomují si vůbec tyhle „elity“, po celé západní Evropě, co to vlastně dopustily? Řekl jim někdo z bezpečnostní komunity, co znamená kontaminace ozbrojených sborů islámem? Navedl je někdo k pálení mostů, k horečnému spěchu do bodu, kdy už není cesty zpět?

O co jde? O hodnoty a jejich prioritu v islámu. Muslim je totiž loajální především k „prorokovu učení“. Pak dlouho nic. Potom přijde rodina a pak, daleko za tím se krčí vše ostatní. Co to v praxi znamená? Nejde jen o přivírání očí muslimského policisty nad přestupky souvěrců. Nejde ani o ten granát, propašovaný občas z kasáren muslimským vojákem jeho horlivějším souvěrcům. Jde o víc.

Mračna se stahují

Jde o AIDS evropského státu. O paralýzu jeho obranných mechanismů. Představte si situaci, že se, na poslední chvíli, deset minut po dvanácté, podařilo v nějakých volbách, třeba ve Francii, zvolit pronárodní parlament. A ten jmenoval vládu a pověřil ji úkolem, zavést znovu právní řád, nastolit pořádek a zajistit bezpečí občanů. To se bez násilí neobejde. Jen „znovuzískání“ či dobytí no-go zón a deportace všech, kdo nemají na území státu co dělat vyžaduje obří, dnes nepředstavitelnou míru násilí. A co naši milí muslimové? Nebudou loajálnější k souvěrcům? Nebudou vynášet informace o chystaných akcích, o pohybech jednotek, o jménech a místech pobytu velitelů, jejich rodin a jiných citlivých cílech? Nebudou aktivně sabotovat přijatá opatření? Neotevřou střežené sklady zbraní svým souvěrcům?

Se znalostí současné situace Evropy a také „hodnot“ našich euroelit se proto nelze ubránit podezření, že usilovná „integrace“ muslimů, a to zejména do ozbrojených sborů, má jediný účel. Zablokování záchranné brzdy. Rozbití toho posledního, zoufalého prostředku, kterým by se ještě naše, bílá, evropská civilizace mohla v zemích západní Evropy zachránit. Vojenského puče. Protože armáda, zblblá korektností, prolezlá lidskoprávními aktivisty, s půldruha tisíci agentů nepřítele (bundeswehr) pozorně sledujícími a naslouchajícími, nedokáže jeho přípravu ani utajit. Natožpak jej ukočírovat.

My zatím žijeme v klidu a tak trošku mimo. Zatím. Ale za naší západní hranicí se stahují mraky. Nad celým západem Evropy. Dívejme se pozorně. Je to velice poučné! Protože už za rok budou volby... Možná, že jedny z těch zlomových...

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.