Česko má podle Bloombergu reálně jednu z nejvíce uvolněných měnových politik na světě. V režii ČNB se tak ocitá ve společnosti proinflačních ekonomik Turecka, Srí Lanky, Argentiny či Pákistánu

Česká republika má momentálně jednu z reálně nejvíce uvolněných měnových politik na světě, tedy politiku, jež poměrně málo tlumí inflaci. Vyplývá to z nejnovějšího pravidelného přehledu agentury Bloomberg. Ten sestává nejen z nominálních základních úrokových sazeb, které přímo nastavují jednotlivé centrální banky, ale také ze sazeb reálných, které zohledňují inflaci. Reálné úrokové sazby jsou přitom pro rozhodování investorů či spotřebitelů často podstatnější než sazby nominální. Vyjadřují totiž skutečnou, tedy právě reálnou, cenu peněz, resp. úvěrů.

Reálná základní úroková sazba vzniká odečtením míry inflace od nominální základní úrokové sazby. Česko tak nyní vykazuje sedmou nejnižší základní reálnou úrokovou sazbu na světě. Činí -10,5 procenta. Česká národní banka totiž drží svoji základní úrokovou sazbu na úrovni sedmi procent. To je tedy nominální sazba. Od ní je však třeba odečíst míru meziroční inflace, která podle v pátek zveřejněných dat činila v lednu 17,5 procenta. Rozdíl obou cifer, tedy 7 minus 17,5 procenta, odpovídá právě hodnotě -10,5 procenta.

To tedy plus minus znamená, že úvěry jsou v Česku reálně stále sedmé nejlevnější na světě. Nové peníze přitom v každé vyspělejší ekonomice vznikají z podstatné míry takzvanou úvěrovou kreací. Tedy vytvářením nových úvěrů. Když ta či ona banka Františku Vomáčkovi schválí hypotéku na dva miliony korun, připsáním těchto peněz na Vomáčkův úvěrový účet u dané banky vznikají v rámci úvěrové kreace nové peníze.

A nové peníze jsou zásadním zdrojem inflace.  Čím více nových peněz do ekonomiky proudí, tím obtížnější je zbrzdění inflace na uspokojivou úroveň. Co hůře, déletrvající výraznější inflace představuje obrovské přerozdělování celospolečenského bohatství. Toto bohatství se přesouvá od věřitelů a střadatelů k dlužníkům. Často tedy také od osob, které hospodaří zodpovědně, k těm méně zodpovědným. A také od osob chudších, které například nedosáhnou na hypotéku, k těm bohatším, jako je pan Vomáčka. Rapidní inflace se vyplácí dlužníkům, poškozuje střadatele.

Úvěry jsou tím levnější, čím nižší je reálná úroková míra. Proto příliš nízká úroveň této míry může představovat výrazný proinflační činitel. Pokud domácnosti nebo firmy uvěří, že inflace bude výraznější delší dobu, a že kvůli tomu budou také právě reálné úrokové sazby nízké delší dobu, budou se tím spíše zadlužovat. A sázet tedy na to, že jim inflace reálně podstatnou část dluhu umaže. Tím, že se budou zadlužovat, budou logicky vznikat nové úvěry, tedy nové peníze, které jsou z definice inflační.

Proto hrozí trvalejší rapidní inflace předně v těch zemích, které mají příliš nízké reálné úrokové sazby. A Česko je tedy má, jak už víme, nyní sedmé nejnižší na světě, totiž poměrně hluboce záporné. Ještě levnější jsou reálně úvěry už jen v šesti zemích, vyplývá z dat Bloombergu. Jedná se o Turecko, stižené pádivou inflací, kde reálná úroková sazba činí -48,68 procenta, a dále o Srí Lanku (-38,78 procenta), Argentinu (-19,80 procenta), Bulharsko (-15,08 procenta), Maďarsko (-12,70 procenta) a Pákistán (-10,55 procenta).

Ve všech ostatních zemích jsou úvěry, tedy nové peníze, reálně dražší, ergo méně dostupné. Například v eurozóně činí reální úroková sazba -6 procent, v USA dokonce jen -1,75 procenta. Česko má třetí nejnižší reálnou úrokovou sazbu v EU, po zmíněných Bulharsku a Maďarsku.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom