Schválení výrazného snížení příjmových daní a zvýšení daňové slevy vyvolalo zbytečný poprask, že to stát položí. Česko si to vynahradí skoro stejnou cifrou z Bruselu.

Jsou národy, které snadno skousnou zvýšení daní. Pak jsou národy, které to snášejí hůř. Reptají, bouří se v ulicích. A pak tu jsou Češi. Ti lamentují i nad tím, když se jim mají daně snížit. Jde tedy spíš o určitou halasnou část Čechů – třeba český Twitter od pátku brečí nad tím, že lidem má díky sněmovnímu schválení daňového balíčku od příštího roku zůstat v kapse víc peněz. Ale český Twitter asi nebude reprezentativní výsečí populace. Lze počítat s tím, že mlčící většina i lidé mimo sociální sítě v únoru příštího roku nad výplatnicí opravdu zajásají.

Mimo sociální sítě balíček kritizuje zejména část levicových politiků a ekonomů.

Více svobody pro peněženky obyčejných lidí se nepřekrývá s jejich světonázorem.

Oni přece vědí nejlépe, zač má občan peníze – plody své práce – chtít utrácet. A nyní mají o část této své moci nad občanem a jeho peněženkou přijít. Tak se vztekají.

Slýcháme i taková tvrzení, že balíček totálně rozvrací veřejné finance nebo ničí život dětí, vnoučat i ještě nenarozených, které výrazně ochudí.

Hodnotově je balíček samozřejmě napravo, což mimochodem znamená, že ODS jeho (spolu)prosazením upevňuje své postavení na pravici. Zkusme se však na něj podívat věcně, bez pravo-levé optiky.

Opravdu hrozí rozvrat veřejných financí?

Politici deklarují, že balíčku vdechli život jen na dva roky. Jeho časové omezení je tedy zřejmé, ačkoli není přímo vtěleno do zákona. Za dva roky by změny v balíčku, jak jej Sněmovna v pátek schválila, včetně navýšení daňové slevy, připravily veřejnou kasu zhruba o 220 miliard korun. Je totiž třeba započítat také pozitivní dopad do inkasa veřejných rozpočtů v podobě vyššího výběru DPH a spotřebních daní. Protože lidem zůstane v kapse více peněz, budou více utrácet, takže státu se zvýší inkaso uvedených daní.

Suma 220 miliard je samozřejmě rána. Byť je docela dobře možné, že nakonec se tato částka sníží o nějakých 65 miliard, pokud by došlo ke zrušení vyšší slevy na daňového poplatníka. V každém případě jde o velký balík peněz.

Do Česka ale zároveň během příštích let velký balík peněz dorazí. Z Bruselu. A celkem nečekaně. Půjde o peníze z takzvaného Fondu obnovy EU, který byl dojednán teprve letos v červenci. Česko má z fondu obnovy získat zhruba 182 miliard korun.

Co má ale daňový balíček společného s penězi z Fondu obnovy? Minimálně to, že peníze z tohoto fondu v celkovém účetnictví českého státu postupně pokryjí dvouletý výpadek veřejných rozpočtů způsobený schválením balíčku.

Přímo samozřejmě z Fondu obnovy balíček financovat nelze. To by u Evropské komise neprošlo. Nepřímo však ano. A kdo říká, že ne, vlastně tím říká, že výdaje z Fondu obnovy EU jsou zbytečné. Jak to?

Peníze z Fondu obnovy EU jsou poměrně pevně vázány svým účelem. Česko je bude muset vydat zejména na tzv. zelenou tranzici (z 37 % celkového objemu) a na takzvanou digitální tranzici (z 20 % celkového objemu). To jsou ale vydání, která by stejně muselo uskutečnit, i kdyby Fond obnovy neexistoval, jednoduše proto, aby plnilo své závazky, zejména ten týkající se dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. Rovněž digitalizace je nutností, má-li si Česko udržet konkurenceschopnost.

To ale znamená, že peníze, jež Česko získá na základě červencového dojednání Fondu obnovy EU, jsou penězi "navíc". Ještě před letošním červencem jsme s nimi nemohli počítat, protože žádný Fond obnovy EU neexistoval.

Od července tedy můžeme počítat se 182 miliardami korun navíc. Samozřejmě, že tyto peníze použijeme v souladu s prioritami dojednanými s Bruselem. Tím pádem nám 182 miliard zbude na jiné výdaje. Jediný případ, kdy by to neplatilo, je, pokud by se z peněz z Fondu obnovy hradily položky, do nichž bychom bez existence fondu vůbec neinvestovali. Pokud by ale toto platilo a takové položky existovaly, znamenalo by to, že z Fondu obnovy se platí zbytečnosti, které se hradí jen proto, že tento fond vůbec vznikl. Pak je ale třeba primárně kritizovat samotný Fond obnovy.

Ve všech ostatních případech platí, že máme 182 miliard "navíc". Ty si v zásadě buď může nechat stát – tedy politici – a přerozdělit je podle svého uvážení, nebo je lze poskytnout lidem, ať s nimi naloží podle svého. Zrušení superhrubé mzdy a celý daňový balíček znamenají druhou možnost – znamenají tedy snížení přerozdělování.

Jestliže 182 miliard z Fondu obnovy pokryje 220 miliard výpadku z daňového balíčku, výsledné dvouleté manko bude na úrovni zhruba 40 miliard, čili 20 miliard ročně. To je údaj, který stav tuzemských veřejných financí nijak výrazně nezhorší, tím méně je tedy rozvrátí. Uhradíme přitom vše potřebné, vše, co dojednáme s Bruselem. Veřejná kasa bude "na svém"; v tom smyslu, že bude tam, kde byla letos v červnu nebo v květnu, před dojednáním Fondu obnovy. Tehdy přitom mnozí z těch, kteří daňový balíček kritizují jako rozvrat veřejných financí, naopak tlačili na vládu, ať je ve svých výdajích ještě velkorysejší.

Takže žádný rozvrat. Avšak s tím rozdílem, že mezi lidi se během dvou let dostane extra 260 miliard korun, které v daných dvou těžkých letech po koronavirovém úderu roku 2020 poskytnou ekonomice žádoucí vzpruhu – zejména skrze navýšenou spotřebu.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
ekonom