Za propadem cen pohonných hmot je stále ještě dozvuk hlubokého propadu cen ropy z posledního čtvrtletí roku 2018, který čítal takřka 40 procent. Benzín v ČR v porovnání se svým několikaletým říjnovým maximem zlevnil o více tři koruny na litr, nafta o skoro 2,70 koruny. Pokles poptávky po naftě je utlumenější z důvodu probíhající topné sezóny, neboť topná nafta se používá i k produkci tepla.

Ceny pohonných hmot budou klesat i v následujícím týdnu, a to zhruba o 10 až 15 haléřů na litr. Důvodem je skutečnost, že ceny ropy se po zmíněném loňském propadu stále drží poměrně nízko, například ropa typu Brent se prodává za více než 62 dolarů za barel. Přitom v říjnu, před propadem, přesahovala její cena 86 dolarů za barel.

Cenu ropy drží na stlačené úrovni obava trhů z globálního ekonomického zpomalení. Klíčovou hrozbou zůstává eskalace obchodní války a zpomalení čínské ekonomiky. Oboje by snížilo zájem o ropu a ropné produkty. Navíc například těžba ropy v USA nadále stoupá. Zlevňující pohonné hmoty jsou však do značné příznivou zprávou pro Českou republiku, jejíž ekonomika a průmysl zvolňují ve svém růstovém tempu a levnější pohonné hmoty tlumí dopad tohoto nepříznivého vývoje.

Ropa tento týden ovšem získala oporu proti dalšímu cenovému propadu. Stalo se tak kvůli sankcím, které Washington uvalil na venezuelský státní ropný podnik PDSVA. Trh se obává, že sankce sníží export venezuelské ropy.

Ropa je pro venezuelskou ekonomiku životně důležitým exportním artiklem, představuje 95 procent celkového vývozního objemu země. Rozvrat venezuelského ropného průmyslu započal už za vlády Huga Cháveze. Rapidně se však prohloubil v uplynulých více než dvou letech. Ropná produkce Venezuely se v současnosti pohybuje kolem milionu barelů denně, tedy nejníže za posledních sedm desetiletí. Dramatický pokles produkce znamená pokles tržeb, takže Caracasu se nedostávají peníze na nákup potravin nebo léků. To pochopitelně umocňuje nespokojenost již tak zbídačeného obyvatelstva. Jeho strádání umocňuje hyperinflace, kterou Mezinárodní měnový fond odhaduje na deset milionů procent.

Pro srovnání, v roce 1999, když se Chávez dostal k moci, produkovala Venezuela 3,5 milionu barelů ropy denně. S tím, jak postupně kvůli socialistickému experimentu v zemi zkolabovalo celé tamní hospodářství, postrádá Caracas prostředky na základní údržbu vrtů a rafinérií či na zajištění dostatečné kvalifikace těžařských pracovníků. To ve výsledku vede ke zmíněnému citelnému poklesu produkce.

Uvalením sankcí ze strany Washingtonu nynější Madurův režim do značné míry přístup na svůj nejdůležitější exportní trh. Do amerických rafinérií v Mexickém zálivu totiž Caracas exportuje kolem 40 procent své ropné produkce. Venezuela sice může místo do USA vyvážet ropu do Ruska, Číny, Indie, Malajsie či Thajska. Mezinárodní platby však i tak bude muset vyřizovat prostřednictvím amerických či evropských bank, což kvůli sankcím bude velmi obtížné. Venezuelské ropné supertankery jsou kvůli kolapsu hospodářství rovněž poměrně zaostalé na to, aby zvládly přepravu ropy do vzdálených asijských nebo ruských přístavů.

Případný výpadek dodávek venezuelské ropy na světové trhy však cenu ropy příliš nezvýší, pokud budou nadále přetrvávat obavy z globálního ekonomického zpomalení a obchodní války. Situace ve Venezuele tak zatím nemá potenciál zdražit českých řidičům benzín či naftu.