V Česku v letech 2011 až 2019 umíralo podle dat ČSÚ v průměru 109 358 lidí ročně. Podle odhadu Evropské federace pohřebních služeb si Češi volí zpopelnění v 82,9 procenta případů, což je jedno z nejvyšších čísel v Evropě. V průměru se tedy ročně uskuteční necelých 90 700 kremací. Zhruba 18 700 posledních rozloučení je tedy každoročně spojeno s pohřbem do země, tedy s uložením ostatků do hrobu či hrobky.

K dnešnímu dni je v ČR hlášeno 948 úmrtí na onemocnění COVID-19. Podle nejčernějšího scénáře Ústavu zdravotnických informací a statistiky by nakonec na onemocnění COVID-19 zemřelo v ČR 14 tisíc lidí, a to letos a hlavně v příštím roce. Pokud by se na tyto potenciální zemřelé vztahovala nová pravidla ohledně pohřbívaní, které zřejmě ministr Prymula představí, znamenalo by to, že zhruba 2400 pohřbů, které by jinak proběhly pohřbením do země, by se uskutečnilo kremací.

Pokud bereme v potaz pohřby s obřadem, nejlevnější kremace se letos cenově pohybují kolem 16 tisíc korun. Cena pohřbu do země – do hrobu či hrobky – začíná na přibližně dvojnásobku tedy od 30 tisíc výše. Pokud tedy předpokládáme, že by kvůli možným novým Prymulovým pravidlům proběhlo zhruba 2400 kremací, které by jinak byly pohřbem do země, a že na každé z nich tedy pohřební byznys (pohřbení služby a ústavy, provozovatelé pohřebišť) utrží o 14 tisíc Kč méně, znamená to, že Prymulova nová pravidla připraví pohřební byznys nejvýše o 33,5 milionu korun tržeb.

Vzhledem k tomu, že pohřební byznys každoročně za pohřbívaní utrží zhruba 2,6 miliardy korun, je škoda 33,5 milionu korun, navíc rozložená do dvou let, zcela zanedbatelná. Odpovídá 0,6 procenta celkových ročních tržeb. Navíc nejde o škodu v pravém smyslu, neboť nebýt koronaviru, ti zemřelí na COVID-19 by pochopitelně nezemřeli, nebo by zemřela jenom menší část z nich, pokud již mají jiné komorbidity rozvinuté v pokročilém stavu.