Jedná se totiž o krok, který není zcela překvapivý, pročež teprve půlbilionový schodek se blíží realitě. Loňský návrh rozpočtu, resp. jeho schodku ve výši 320 miliard korun totiž nezahrnuje dvě zcela zásadní věci: druhou vlnu pandemie koronaviru a v na klonku roku schválený daňový balíček. 

To jsou tak závažné věci, že by k přehodnocení hloubky schodku měly vést už mnohem dříve než až nyní. 

Návrh rozpočtu se schodkem 320 miliardy staví na poměrně optimistickém předpokladu letošního růstu českého ekonomiky čítajícím 3,9 procenta. Evropská komise ovšem aktuálně počítá jen s růstem 3,2 procenta, Česká bankovní asociace jen s růstem 2,6 procenta, kdežto Česká národní banka vyhlíží expanzi pouze 2,2 procenta. Letos ostatně přehodnotilo svoji prognózu i samotné ministerstvo financí, které místo růstu 3,9 procenta nyní předpokládá jen růst 3,1 procenta. 

Slabší ekonomický vzestup se promítne do horšího plnění státního rozpočtu, a tím pádem do hlubšího deficitu. A to navzdory tomu, že propad ekonomiky v loňském roce zřejmě nebude tak hluboký, jak ministerstvo financí předpokládalo v době sestavování rozpočtu a plánování jeho letošního schodku. Počítalo totiž s poklesem ekonomiky v roce 2020 o 6,6 procenta, zatímco ta se podle předběžných údajů ČSÚ propadla „pouze“ o 5,6 procenta. 

Navíc je ovšem třeba započítat dopad zmíněného daňového balíčku, zejména pak takzvaného zrušení superhrubé mzdy. Ve spojení s uvedeným horším než očekávaným letošním makroekonomickým vývojem vláda už koncem loňska měla realisticky navrhovat schodek nikoli 320, ale až 450 miliard korun. To, že nyní sumu „zaokrouhluje“ na 500 miliard, odpovídá tomu, že udržuje podobnou taktiku jako loni. Vytváří si totiž „polštář“. Výsledný schodek nakonec zřejmě nebude půlbilionový, jde spíše jen o jeho nyní nejvyšší myslitelnou maximální horní mez. Letošní schodek by se měl pohybovat v pásmu od 420 do 450 miliard korun, což ovšem znamená, že bude vyšší než loni, a tedy nejvyšší v historii. 

Státní dluh ČR tím pádem letos stoupne na nový rekord. Už za loňský rok poprvé v historii vykázal úroveň přesahující dva biliony korun, konkrétně 2049,7 miliardy korun. Během loňského roku tak státní dluh narostl o bezmála 410 miliard korun. Nárůst dluhu v loňském roce se tak příliš neliší od nárůstu dluhu v období od konce roku 2009 do konce roku 2019, kdy stoupl o 462 miliard. Státní dluh tak loni stoupl o tolik jako předtím za skoro deset let. Česká republika však i tak bude patřit i letos k nejméně zadluženým zemím EU, neboť státní, potažmo veřejné zadlužení kvůli dopadům šíření pandemie onemocnění covid-19 citelně narůstá napříč prakticky celou Evropou.

Výše zadlužení tak ani po nyní oznámeném plánovaném schodku 500 miliard v letošním roce mezinárodní investory nijak výrazně nezneklidní, už s něčím takovým vlastně počítají. Ratingové agentury Moody’s a Fitch Ratings, jejichž hodnocení je pro ně stěžejní, ve svých letošních posudcích nejen zachovaly Česku a jeho dluhu stávající rating ale také výhled, což znamená, že v současnosti nepředpokládají v oblasti českých veřejných financí vývoj, který by mohl vést ke zhoršení ratingu. Výhled udržitelnosti českých veřejných financí, a tedy i úvěrové spolehlivosti, považují za stabilizovaný.   

Hodnocení světově významných ratingových agentur bedlivě sledují investoři po celém světě. Zhoršení ratingu nebo i výhledu zpravidla vytváří tlak na růst úroku, za který si vláda dané země na mezinárodních trzích půjčuje. Vláda pak musí dávat více peněz právě na splátky úroků, takže ji méně zbývá na příslovečné školy, dálnice, nemocnice a železnice.  

Nedávné zachování ratingu i výhledu ze strany agentury Moody’s je pro Českou republiku pozitivní zprávou, a to zvláště v této náročné době. Navazuje na lednové podobně příznivé hodnocení ze strany agentury Fitch Ratings, další světově významné ratingové agentury.  

Agentura Moody’s, stejně jako Fitch, už ve svém nynějším hodnocení pochopitelně bere v potaz dopad zmíněného daňového balíčku. Moody’s očekává, že právě i v jeho důsledku v roce 2022 dosáhne poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu úrovně 45 procent, v roce 2024 pak 48 procent. Česko by tak mělo zůstat v první polovině běžícího desetiletí celkem přesvědčivě pod úrovní takzvané dluhové brzdy ve výši 55 procent.  

Navzdory poměrně citelnému nárůstu veřejného zadlužení v poměru k HDP agentura Moody’s nepředpokládá, že by si Česko výrazněji pohoršilo své postavení, co se zadlužení týče, tváří v tvář srovnatelným zemím. Tedy zemím, které nyní vykazují hodnocení Aa3, jako jsou zmíněná Belgie nebo Británie. V důsledku ekonomických opatření souvisejících s koronavirovou pandemií totiž úroveň zadlužení citelně poroste v drtivé většině ekonomicky vyspělých zemí.  

V letech 2020 až 2024 tak podle agentury Moody’s poroste poměr úrokových plateb na českém veřejném dluhu k příjmům veřejné pokladny průměrným ročním tempem 1,8 procenta. Ve skupině srovnatelných zemí typu Belgie nebo Británie to přitom ve stejném období budou ve střední hodnotě v průměru 2,4 procenta.  

Podobně vyznívá také zmíněné lednové hodnocení v podání agentury Fitch. Ta je toho názoru, že i přes schválení daňového balíčku a dopad, který budou mít jednotlivá opatření, jež obsahuje, se na horizontu prognózy úroveň veřejného zadlužení v poměru k hrubému domácímu produktu stabilizuje na úrovni 47,9 procenta. To je úroveň stále nižší než střední hodnota daného ukazatele zemí, které agentura Fitch Ratings momentálně hodnotí stejně jako ČR, tedy stupněm AA- (jedná se opět třeba o Belgie, Británii, ale také Estonsko). 

Ani agentura Moody’s, ani Fitch tedy nepočítají s tím, že by se v příštích letech dostala úroveň veřejného zadlužení ČR v poměru k HDP nad 50 procent. Hodnocení obou agentur tak znamená, že světoví experti nevyhlíží „rozvrat veřejných financí“, před kterým někteří čeští ekonomové a politici varovali v souvislosti se schválením daňového balíčku, zejména pak s takzvaným zrušením superhrubé mzdy.   

Klíčová rizika, která by mohla výhledově vést k zhoršení hodnocení, spatřuje agentura Moody’s v nadále nekonsolidovaném stavu veřejných financí po roce 2022, tedy v delším období nestřídmé rozpočtové politiky. Ta by byla zvláště riziková, pokud by ji doprovázel chabý ekonomický výkon či výhledově nezvládnutí výzev plynoucích ze stárnutí obyvatelstva (důchodová reforma, reforma veřejné zdravotní péče) a ze silné závislosti na technologicky a regulatorně rapidně se měnícím autoprůmyslu.