Plán ministerstva financí na zásadní změnu v oblasti stravenek je třeba vnímat pozitivně. Zaměstnanci by o nic nepřišli, místo toho by měli širší možnost volby, jak se svými penězi naložit. Zvyšuje se tedy míra spotřebitelské volby, což v konečném důsledku svědčí ekonomice jako celku, neboť každý člověk sám nejlépe ví, co s vlastními penězi dělat. Zda je utratit za jídlo v restauraci, či za něco jiného.

Pokud by návrh vstoupil do praxe, jednalo by se o nepříznivou zprávu pro stravenkové firmy. To však není výrazná újma, neboť podnikání těchto firem nepřináší z celospolečenského hlediska žádný výrazný užitek. Vlastně jenom zaplňují prostor uměle vytvořený příslušnou legislativní úpravou a ekonomika by se bez nich snadno obešla.

Je třeba si uvědomit, že existence stravenek má hmatatelný neblahý dopad na ty zaměstnance, kteří tento benefit nemají. Existence stravenek nutně zvyšuje cenovou hladinu v pohostinství. Toto navýšení je zdrojem zisku stravenkových firem, jenže zároveň představuje břímě pro zaměstnance, kteří stravenky nedostávají. Ti v restauraci platí vyšší cenu, než by platili při neexistenci stravenek.

Plán ministerstva financí by při své realizaci popsaný stav částečně korigoval, jelikož by omezil poptávku držitelů stravenek právě v pohostinství, čímž by vytvořil tlak na pokles cenové hladiny v něm. Ovšem nepříznivě dotčeny by byly stravenkové firmy a jejich zaměstnanci.   

Nelze také vyloučit, že celý návrh je uměle vytvořenou „bouří ve sklenici vody“. Lobbystické firmy a PR agentury, které pracují pro stravenkové firmy, už léta vytvářejí jakési umělé vlny, které mají opodstatnit smysluplnost jejich podnikání. Důvtipným ovlivňováním politického zákulisí vytváří dojem, že stravenky jsou ohroženy, což stravenkové firmy vede k tomu, že služeb daných lobbistů a PR agentur dále využívají, aby „ohrožení odvrátili“. To se v minulosti zatím vždy – jaká náhoda – podařilo. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom