Oslabení spekulativních tlaků však bylo jen epizodickou záležitostí, spojenou se zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem a růstem inflačních očekávání zejména v USA. Tyto události vyústily v následný odliv kapitálu z rozvíjejících se trhů i zemí typu České republiky. V prosinci už spekulativní tlaky ovšem opět zesílily a další příliv kapitálu do ČR lze čekat v tomto roce.

Loni od ledna do listopadu vydala ČNB v rámci své aktivní intervence v přepočtu necelých 370 miliard korun. Za celý předloňský rok intervenovala v objemu necelých 244 miliard korun. Vzhledem k tomu, že v listopadu 2013, při zahájení intervence, vydala za oslabení koruny zhruba 200 miliard korun, značí to, že celkově již do loňského listopadu intervenovala v souhrnném objemu převyšujícím 800 miliard korun.  

Objem devizových rezerv v držení ČNB v poměru k hrubému domácímu produktu ČR nyní odpovídá zhruba 47 procentům letošního HDP (při letošním odhadovaném růstu 2,4 procenta). To je stále z hlediska ČNB poměrně „komfortní“ úroveň. I při aktuálně pozorovaném a také vyhlíženém citelném zesílení spekulativních tlaků tak má ČNB stále dostatečný manévrovací prostor, aby závazek uhájila, byť lze při eskalaci situace čekat kritiku např. z politických kruhů. Připomeňme, že při zahájení intervenčního režimu představoval objem devizových rezerv v držení ČNB zhruba 22 procent HDP. Nutno však říci, že devizové rezervy narůstají i z jiných důvodů, než je právě intervenční oslabování české měny.

Vzhledem k poměrně dobrému výkonu tuzemské ekonomiky a pokračujícím přebytkům zahraničního obchodu lze ovšem čekat silný tlak na zhodnocení koruny a tím i intenzivnější aktivitu ČNB v oblasti aktivní intervence v nadcházejících měsících.

V krajním případě bude ČNB muset při opouštění závazku zavést negativní úrokové sazby, což je možnost, kterou v rámci svých jednání její bankovní rada v poslední době opakovaně diskutuje. Negativní úrokové sazby by centrální bance „exit“ mohly usnadnit. 

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus